Na protestních akcích a debatách po celé republice se v úterý protestující zabývají tématy jako nerovné postavení humanitně založených fakult, potřebnost výuky těchto oborů, přetěžování a nedostatek vyučujících. V Brně učitelé a studenti protestují na Janáčkově akademii múzických umění a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU). Hodinovou diskuzi na Filosofické fakultě mohli zájemci sledovat díky živému vysílání i dálkově.

Jedna z diskutujících připomněla, jaké fakulty vychovávají budoucí pedagogy nebo psychology. „Kdosi zapomněl, že humanitní fakulty jsou ty, které připravují učitele, překladatele, vychovatele, psychology nebo teology. Nevzděláváme se jenom pro budoucí povolání, ale také jako občané schopní orientovat se v politice a sociálních problémech,” řekla bývalá předsedkyně akademického senátu FF MU Jarmila Bednaříková.

Humanitní a společenskovědní obory toho podle ní mohou společnosti dát opravu hodně, přesvědčit ji však musí popularizací vědy například na veřejných přednáškách a besedách. Do debaty se svým příběhem vstoupila i Jitka Bednářová z Ústavu české literatury FF MU. „Když jsem se po své třetí rodičovské dovolené vrátila na fakultu, můj úvazek nebylo možné navýšit na původní celý. Katedra neměla dostatečné prostředky,” vzpomínala Bednářová.

Od roku 2020 pracuje na úvazek 0,2, tedy pouhý jeden den v týdnu. Na účet jí chodí asi šest tisíc dvě set korun měsíčně. „Mé práce jsou referencemi v oboru, neustále se na mě někdo obrací a můj reálný pracovní výkon odpovídá asi úvazku 0,75-0,8,” uvedla vyučující.

Kvůli nízkým úvazkům a nedostatku peněz musel akademickou sféru částečně opustit i Ondřej Haváč z historického ústavu FF MU. Kromě vysokoškoláků teď na částečný úvazek učí anglický jazyk a dějepis na soukromém Gymnáziu Mojmírovo náměstí v Brně. „Jsem živoucí příklad této složité situace. Kdybych pracoval jako odborný asistent na plný úvazek, vydělám si asi o třetinu méně, než na střední škole,” popisuje svoji situaci Haváč.

Do Hodiny pravdy se zapojili i studenti doktorského studia. Ač je jejich studijní náplň na úrovni pracovního úvazku, stipendia jsou podle nich velmi nízká. Od roku 2018 dostávají doktorandi státní měsíční příspěvek ve výši 11 250 korun. To je o pětatřicet procent méně, než minimální mzda. Doktorští studenti jsou navíc částečně akademickými a vědeckými pracovníky, stát na ně ovšem nahlíží jen jako na studenty. Studium, které obvykle trvá čtyři roky, se tedy nepočítá do odpracovaných let. Ženy doktorandky tak například nemají nárok na příspěvek v mateřství za dobu studia, roky studia se nepočítají ani do důchodového odchodu. I z tohoto důvodu mají o svou budoucnost ve výzkumu a akademické sféře strach nynější studenti. Mezi nimi je například i Iaroslav Tsanov, student prvního ročníku Jihoslovanských a balkánských studií. „Od patnácti let to byl můj sen, následuju cestu svých prarodičů a doufám, že v této instituci dokážu začít svoji vědeckou kariéru,” komentoval mladý student. Strach z peněžního nedocenění však pociťuje.

Kromě demonstrací si některé fakulty připravily i vzdělávací a kulturní akce nebo diskuze. V Praze se navíc lidé mohou zúčastnit protestního pochodu, na kterém protestující povalí velký kámen. Do akce je zapojeno celkem třináct fakult z osmi měst v Čechách i na Moravě. Cílem protestů je podpořit požadavky rektorů na navýšení financí zhruba o deset miliard korun ročně. Nedostatek peněz podle organizátorů akce ohrožuje nejen rozvoj humanitních a společenských oborů, ale také jejich přežití.

LUCIE BURIANOVÁ