Ať už tam někdo postavil celou věž, nebo jen z kostek napsal jméno své nejoblíbenější hudební kapely či země, vyvolalo to v lidech (tedy alespoň většině těch, kteří procházeli kolem) dobrou náladu. A někdy i spokojený úsměv ve tváři.

Snad jen dělníci, kteří v Husově ulici pracují, a pár škarohlídů bylo proti. Jen je škoda, že k tomu brněnští i nebrněnští rychloumělci použili kostky, které potřebují dělníci k opravě Husovy ulice. A způsobili tím městu zhruba dvousettisícovou škodu. Dělníci museli ten „nepořádek“ po umělcích pod špilberským parkem uklízet dva dny. Dlaždiči znovu poskládat kostky.

Zjednodušeně se dá říct, že tím všichni, kteří něco postavili, o osmačtyřicet hodin zbrzdili znovuotevření důležité tepny středu města. Jenže je to trochu jinak. Je to, jako když někdo rád vaří. Všude se chlubí tím, jaké umí steaky či brusinkovou omáčku, všichni jej chválí, jak se mu to povedlo. Ale takový člověk to nádobí po sobě pak musí i umýt, utřít a uklidit.

Skoro se chce zvolat: Takže všichni víkendoví umělci, hurá se stejnou vervou jako o víkendu i teď! Pomoci se znovupokládáním kostek v Husově ulici! Zvedněte se z kavárenských židliček a ukliďte po sobě! Jenže už to nejde, už je pozdě.

A je škoda, že to lidé neudělali. Už jen proto, aby město podobné spontánní akce tolerovalo i nadále. Protože bez nich by ta už tak zprofanovaná nuda v Brně byla ještě větší.