„Do pitvy se tehdy pustil lékař Šimon Grynaeus ze známé basilejské rodiny, která udržovala čilé styky s moravskými studenty. Pitvu považoval za svou velkou příležitost ponořit se do tajů medicíny,“ popsal před lety brněnský lékař Vladimír Zapletal.

Podle ručně psané kroniky města Brna od Georga Ludwiga von Liebenecka měl Grynaeus na svém operačním stole služku Benjamina Hellera.
Přestože tělo ženy posloužilo k slavným prvním pitevním pokusům, její konec byl zřejmě smutný. Jeden příběh vypráví o tom, že služka z velkého zoufalství skočila do hluboké studny a zabila se. Podle druhé verze sťal ženě hlavu kat na veřejném popravišti v brněnské Křenové ulici. Proč si služebná zasloužila neslavný konec, však jasné není.

Pitvu provedl uznávaný lékař v tehdy opuštěném a zchátralém kostelíku svatého Štěpána, který stál v blízkosti městského špitálu v dnešní Trnité ulici.
Nikdo ale přesně neví, jak dlouho bádání nad mrtvolou v nehostinných podmínkách trvalo a kdo u něj asistoval. Podle záznamů kroniky byl zřejmě poblíž radní a kronikář Liebeneck, který si kromě archivace dat liboval také v lékárnických oborech. „Anatomická, spíše jen poznávací pitva se zřejmě moc nelišila od těch současných. Stejně jako dnes sloužila k výuce mediků a lékařů,“ objasnil brněnský soudní lékař Miroslav Hirt.

Podle něj poznatky staré více než čtyři sta let využívají lékaři dodnes. „Dá se říct, že při své práci bezprostředně navazujeme na to, co kdysi vyzkoumali naši lékařští předchůdci. S jediným rozdílem – soudní pitva v současnosti často přispívá k řešení případů násilných úmrtí. Policie tak může takové kauzy uzavřít až po vyjádření a expertize soudního lékaře,“ tvrdí Hirt.

Podle něj se na první jihomoravskou pitvu často zapomíná. „Lidem zůstala v popředí pitva předního lékaře z Wittenberku Jana Jesenského, kterou provedl před tisícovkou diváků v roce 1600 na pražské univerzitě. Brno přitom bylo před Prahou a lidé by si to měli pamatovat,“ myslí si Hirt.
Celkové prvenství si ale Brno neudrželo. V Čechách byli totiž lékaři ještě rychlejší, když v roce 1555 pitval kamenický rodák Jakub Kamenický mrtvou rodičku. „V městské knize litoměřické stojí, že pitvu neznámé rodičky nařídil magistrát města. Zákrok měl posloužit pro poučení tamních pěti porodních bab,“ popsal podrobnosti Zapletal.

V pečlivém anatomickém bádání Čechy i Moravany přerušila třicetiletá válka. „Brno mělo zpočátku velkou naději na udržení anatomické tradice. V roce 1615 se tu nakrátko objevil vynikající lékař Adrian van Spieghel, který chtěl pracovat jako zemský lékař. Válka ale jakékoliv medicínské snažení na dlouhou dobu přerušila,“ píše Zapletal.