Už před pátou hodinou odpoledne se nadšenci shlukují na Moravském náměstí. Na napoleonský průvod, který má odtud každou minutou vyrazit, už netrpělivě čeká třeba Olga Janíková. “Přišli jsme kvůli vojákům a koním. Jsou krásní, prohlédli jsme si je v parku,” komentuje Brňanka, která přišla s desetiletou Viktorií a tříletou Annou.

Stovky lidí shromážděných na silnici před parkem stále nebezpečně blízko míjí tramvaje, pochod se přesto pomalu seřazuje za dohledu policistů. O několik minut později za zvuků tamborů a jejich bubnů vyráží procesí na pochod městem.

Průvod vede šik vojáků a jezdců na koních. V jejich čele jede na bělouši muž s ostře řezanou tváří a typickým dvourohým kloboukem. Císaře Napoleona nejde přehlédnout. “Ztělesňuje jej italský lékař a velký fanoušek napoleonských rekonstrukcí Roberto Colla. Je to oficiální představitel Napoleona pro jižní Evropu,” vysvětluje manažer akce Libor Opluštil.

Průvod se šine středem města přes Jakubské náměstí a náměstí Svobody do areálu Biskupského dvora.Tam už čekají brněnští konšelé. Když předávají císaři symbolický klíč od města, nikdo ani nedutá. “Donutili mě vést armádu do války proti anglické oligarchii, která pro vlastní zájmy vehnala do války rakouského císaře a také cara všech Rusů. Francouzský národ ani jeho císař na válce nenese vinu. Jsem rozhodnut nepřítele porazit a vrátit vaší zemi a celé Evropě klid a mír,” pronáší Napoleon z balkónů Biskupského dvora. Jeho slova doprovází bujarý potlesk.

O několik minut později už se lidé shlukují k malému prostranství, kde se má každou chvíli odehrát šermířský souboj. Představení s názvem Setkání s osudem má na starost Divadlo historie v pohybu Exulis. “Zdarec borci, zdarec baby. Jste tady všeci ze štatlu?” zahajuje reprodukci dobových událostí herec v převleku tehdejšího brněnského radního.

Představení naznačuje, jak se žilo prostým Brňanům uprostřed víru válečných události v roce 1805. “Při vstupu francouzského nepřítele je třeba chovati se mile a přátelsky. Zdržeti se všech nadávek jako například pryč s žabožrouty nebo pryč s okupanty. Dále je třeba čeleď a děti držeti doma. Hlavně pánové si hlídejte manželky, jde o Francouze,” varuje radní smějící se dav.

Zlom nastává ve chvíli, kdy chtějí francouzští důstojníci radního zatknout. Zasviští první zbraně, zazní první výkřiky v zápalu boje. Nádvořím zní dramatická hudba, která podtrhuje dramatičnost scény. “Ať žije Brno!” zvolá radní, který posledním výpadem získává převahu a nad Francouzem vítězí.

Historické výjevy mohou lidé vidět i promítané na budovu v Biskupském dvoře. V okolí voní i dobové občerstvení - obilné placky pečené na ohni. “Malé se moc líbil tanec i šerm,” říká na místě Monika Marková s dcerou Kristýnou.

Otázkám přítomných se věnuje i historik Ladislav Mucha. “Zranění francouzští vojáci se po slavné bitvě Tří císařů v Brně léčili i několik týdnů. Když se pak měli vrátit zpět do vlasti, velmi často se stávalo, že se tu zamilovali a nechtěli už odejít. Brali si moravské dívky a zůstávali spoluobčany Moravanů. Proto je v okolí tolik francouzských jmen,” vysvětluje Mucha.

Po sedmé hodině večer lidé míří do katedrály svatého Petra a Pavla na pietní akt. Připomenou si tam ty, kteří při válečných konfliktech v minulosti padli.