„Na Vánoce jsem si vyžebral bagetu a pak další dva dny nejedl. Synovi, který je známý módní návrhář, telefonovat nechci. Mobilní telefon mi propadl v zastavárně, a i kdybych ho měl, nezavolal bych. Stydím se,“ říká muž.

Sváteční noci musel prožít ve sklepích domů, hřál ho jen spacák. „To je pro mě velká vzácnost. Nedávno se dva bezdomovci kvůli spacáku servali do krve,“ popisuje Pšeničný atmosféru mezi lidmi bez přístřeší.

Do společnosti lidí bez střechy nad hlavou se dostal poté, co opustil brány věznice. „Pracoval jsem jako polesný, pak se ale ztratilo několik vagonů dřeva a já dostal osm a půl roku ve vězení ve Valdicích. Když jsem byl ve vězení, zemřela mi žena, kterou jsem velmi miloval,“ popisuje muž. Nájem ve společném státním bytě neměl kdo platit a Pšeničný tak přišel o svůj domov.

„Pomohli mi kamarádi a nová přítelkyně, začal jsem jezdit s kamionem,“ říká Pšeničný. Pak ale nastal další zvrat, když při pádu do čtyřmetrového kanálu přišel skoro o nohu. „Mám titanové koleno i pánev. Navíc jsem si zlomil i dva křížové obratle a teď čekám na invalidní důchod. Doufám, že ho konečně dostanu na jaře a najdu si i pořádné bydlení,“ vysvětlil muž, který prý nedokončil studium lesnické fakulty. Příští Vánoce pro něj možná budou veselejší.