Návštěvní sezóna skončila víc než před měsícem, přesto se na Pernštejn vydává několik stovek lidí. „Na mě už je moc zima, ale manželka mě přemluvila, abychom jeli. Chceme, aby si děti užily předvánoční atmosféru jinde než ve městě plném stresujících se lidí," vysvětluje Marián Kopecký z Brna.

Děti si chtějí zkusit hlavně pečení a zdobení perníků. „Táta mi to nechce dovolit, prý je budu péct až doma s mámou," vzteká se sedmiletá Kristýna.

V hlavním sále se lidé se slovy nadšení zastavují hlavně u dřevěného betlému. Na cedulích opodál si mohou přečíst, že betlém ani vánoční strom nepatří k původním českým tradicím. Dostali se sem z ciziny až v devatenáctém století.

Své výrobky nabízí na hradě několik stánkařů. Největší nával je u vánočních ozdob. Také ručně vyráběné šperky se těší oblibě. „To je krása! Jste moc šikovná," poznamenává starší žena na korále a náušnice Romany Tomáškové.

Návštěvníci se shromažďují v přední části sálu, kde netrpělivě čekají na vystoupení dětského folklorního souboru Borověnka. Zpoza opony se ozývá ladění houslí a pískání na flétnu. „Už, mami, už!" jásá drobná světlovlasá dívka.

Na scénu ale vběhne jen několik dětí a zase mizí zpátky za oponou. „To se nejspíš teprve připravují," uklidňuje dívku matka.

O kousek dál asi pětiletý kluk v kostkované bundě přešlapuje na místě. „Utíkej si sednout támhle na židli," ukazuje mu starší pán. Lidé volná místa rychle zasedávají. „Nechci si sednout, dědo. Mně je zima," vysvětluje hoch. Děda vytahuje z tašky čepici. „Nechci čepici, dědo. Je tu nuda," oponuje tentokrát hoch. To už muž nevydrží, chytá chlapce za ruku a táhne ho pryč.

Ve tři odpoledne nastoupí sbor na scénu a spustí. Sálem se rozléhají nesmělé dětské hlásky. Po několika písních jim potlesk dodá kuráž a začínají i tancovat. „Nevrť se," šeptá děvče v hledišti svému bratrovi. Vadí jí, že podlaha sálu pod klukem vrže a ona neslyší zpěv.

Po koncertu už většina lidí s malými dětmi míří k autům zaparkovaným pod hradem. Děti okukují nazdobený smrk na nádvoří. Švitoří si mezi sebou, co si přejí od Ježíška.

Cestou z hradu ještě někteřílidé nakukují do bytu klíčníka. „Normálně je to kancelář, ale o víkendech tam doneseme pár kusů starého nábytku a dekorací," vysvětluje průvodkyně, která všem přeje hezké svátky.