Na území sousedícím s Ruskem, které je naším historickým územím, se formuje nepřátelský režim. (…) NATO podporuje na Ukrajině krajně pravicové nacionalisty a neonacisty, kteří nikdy neodpustí obyvatelům Krymu a Sevastopolu, že se svobodně rozhodli pro sjednocení s Ruskem. (…) Museli jsme zastavit to zvěrstvo, tu genocidu milionů lidí. Jde o úryvek z projevu Vladimira Putina. Jde o dezinformaci?

Zpočátku jsem váhal. Spíše to připomíná propagandu. Čili že problém, který na území Ukrajiny může existovat, je výrazně zveličen a naprosto překroucen. Nicméně poslední informace o genocidě milionů lidí je čistá dezinformace.

Podle čeho tak soudíte?

Jelikož jde o čistý nesmysl. Dezinformace je úmyslně lživá informace, která je šířena za účelem něco změnit či ovlivnit. O genocidě milionů Rusů na území Ukrajiny neexistují nikde žádné informace. Je to pouze kremelská propaganda a ospravedlnění války, kterou Vladimir Putin rozpoutal.

Několik tisíc lidí přišlo na brněnské Dominikánské náměstí podpořit Ukrajinu, která čelí útoku putinovského režimu.
Sláva Ukrajině, znělo Brnem: protest proti Rusku zaplnil Dominikánské náměstí

Jaký je tedy rozdíl mezi dezinformacemi a propagandou?

Dezinformace jsou jedním z nástrojů propagandy. Sama o sobě nedisponuje ale takovou silou. Je to jen lživá zpráva. Kdežto propaganda má silný příběh a ukotvení v určité ideologii. Dává jasný výklad konkrétních skutečností. Proto v souvislosti s děním na Ukrajině bych ruskou komunikaci označil za propagandu.

Jaké cíle ruská propaganda a dezinformační kampaň v Česku má?

Rusku jde o to, aby ve společnostech zněly hlasy, které budou obhajovat konání Vladimíra Putina. Výsostnou vlastností a zároveň slabinou demokracie totiž je, že vláda vychází z vůle lidu. Pokud se Putinovi v části společnosti podaří vzbudit dojem, že jeho konání je legitimní a správné, i politici se mohou cítit oslabení ve svých zásadách. Ostatně to teď sledovat na reakcích Západu. Evropská unie i Amerika se sice zaklínají sankcemi, ale chybí opravdu tvrdá odpověď a stanovisko. Pořád mluvíme spíše v rétorické rovně. Rusko sankce sice pocítí, ale Putin byl na tvrdou odpověď připraven. A té se mu zatím nedostává. Reakce v podobě konkrétních činů je velice slabá.

Jak se v posledních týdnech změnil narativ dezinformačních webů?

V časech míru bývá cíl všechno relativizovat, vytvořit mlhu. Prostor, kde pravda může být všechno a nic a nikdo už neví, čemu věřit. Teď se narativ posunul do snahy události přerámovat. Na Ukrajině se střílí, umírá, jsou tam obrovská vojska. Těžko to relativizovat. Ale můžete se snažit vzbudit v lidech dojem, že Rusko muselo. Že to byla nevyhnutelná reakce a federace je oběť. V tomhle se aktuální situace liší od předchozích let. Nyní i propagandistická mašinerie jede ve válečném modu, kdy jde o snahu změnit, přesvědčit a přerámovat vnímání situace.

MILOŠ GREGOR

Narodil se 7. dubna 1987 v Brně.

Vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

Je jedním z autorů knihy Zvol si info a spoluzakladatel iniciativy Zvol si info.

Zabývá se propagandou, dezinformacemi, hybridní válkou, manipulativními technikami a politickým marketingem.

Jakým směrem se bude propaganda a dezinformace posouvat?

Těžko předvídat. Propaganda vždy reaguje na aktuální dění. A tam záleží, jaké mocenské choutky Vladimir Putin bude mít. Pokud mu půjde o ochromení Ukrajiny a dosazení loutkové vlády, je možné, že Rusko přejde do roviny prezentace celé akce jako vítězství. Kreml bude tvrdit, že se až tak moc nestalo, neboť pouze svrhli nedemokratický, fašistický, kolaborantský režim. Pokud se ovšem bude Rusko snažit na Ukrajině operovat dlouhodoběji, lze očekávat zesílenou rétoriku.

Jak konkrétně?

Putin bude vyhrožovat, odrazovat od pomoci Ukrajině. Ostatně v tomto módu již funguje. Otevřeně zastrašoval například Japonsko. I ve vztahu k evropským zemím a Americe Putin řekl, že pokud se jakkoli do konfliktu zapojí, mohou očekávat reakci, kterou v historii ještě nezažili. Můžeme jen spekulovat, zda jde o hrozby užití jaderných zbraní a nakolik je to pohrůžka reálná.

Napadnou vás příklady dezinformací, které se s ohledem na dění na Ukrajině zemí momentálně šíří?

Naprostá většina vychází z kremelského slovníku, který Putin používá k ospravedlní útoku na Ukrajinu. Například že je to pouze mírová mise. Že jde o konflikt vyprovokovaný NATO. Že Rusko je obětí, která se brání. Ale situace je turbulentní a mění se i příběhové linie. Ještě na začátku týdne například byla nejrozšířenější dezinformace, že Ukrajinci sami útočí na separatistická území. Nicméně o tom neexistovaly informace od nezávislých pozorovatelů, ale především to vůbec nedávalo a nedává smysl. Proč by země obklíčená mnohonásobně větší armádou čekající na jakoukoli záminku k invazi podnikala kroky, které k invazi přímo vybízí.

Kdo za aktuální dezinformační kampaní stojí?

Tři skupiny lidí. První jsou ti, kteří ideologicky inklinují ke Kremlu. Jsou fascinováni rozhodností a silou jedné osobnosti, vůdce. Také tu máme cyniky, kteří se snaží vydělat. Ti stojí zpravidla za různými weby, které parazitují na společenských událostech. Překroutí je do výrazných emotivních titulků a článků. Lidé si je pak sdílí – mnohdy i pro jejich absurditu – a autorům plynou peníze z reklamy. Do třetice je tu skupina, která se v tématu neorientuje a snaží se v dobré víře informovat své blízké. Dezinformace totiž často poskytují jednoduché vysvětlení velice složitých událostí, které bývá hodnotově posunuta směrem ke Kremlu. Nevědomky tak ale šíří ruskou propagandu.

V neděli ráno hasiči likvidovali požár rodinného domu ve Vanovicích na Blanensku.
V Kuřimském Jestřabí hořel dům, důchodkyně je v bezpečí

Jaké procento české populace dezinformační kampaň postihuje?

Těžké určit. Záleží, o jakém tématu se bavíme. Velká část lidí, která tíhne k dezinformacím, jim věří napříč tématy. Kampaň Ruské federace začala v roce 2014 anexí Krymu. Někteří opravdu věřili, že se tam děje genocida. Ti samí lidé se pak přesunuli k tématu migrační krize, kde zdůrazňovali neschopnost Evropské unie a nebezpečí přísunu muslimů do republiky. Poslední dva roky ti samí lidé brojí proti očkování, odmítají jakákoli opatření nebo popírají pandemii. Teď přesedlali na vlnu války na Ukrajině.

Mluvíte o konkrétních organizovaných skupinách?

Ano. Zejména na komunitních webech a sociálních sítí velká část aktérů protiočkovacích kampaní přehodila výhybku. Například iniciativa Chcípl pes se zaklínala neutralitou a tvářila se zcela apoliticky. Jakmile se začala vyhrocovat situace na Ukrajině, vedení iniciativy shodilo fasádu a projevilo se jako čistě prokremelská struktura, která se nebála kritizovat NATO a vyzdvihovat sílu Vladimira Putina.

Můžeme očekávat ještě vyšší aktivitu dezinformačních webů a skupin?

V následujících dnech, týdnech i měsících to bude jen horší. Kromě samotného vojenského aktu nás totiž ještě čeká boj o interpretaci toho, co se stalo. Tady lze i z historie vyčíst – a nemusíme chodit daleko, stačí zůstat na Ukrajině od roku 2014 – že Západ, byť se snažil dezinformace odhalovat a dešifrovat, velice podcenil jejich setrvačnost.

Válka na Ukrajině. Ilustrační foto
Ukrajinka utekla za bezpečím do Brna. Situace bude stále gradovat, říká po úprku

Jak to myslíte?

Poměrně nedávno online prostorem kolovala videa, která měla dokazovat, že Ukrajinci na Rusy útočí. Jenže videa natočili asi o deset dní dříve, než se tak mělo stát. Navíc na jiném území, než kde se měla odehrávat. Aktéři byli jen najatý komparz. Pocit, že odhalením lži máme splněno, je ovšem mylný. Ta videa dál žijí svým životem. Kolují v řetězových mailech, po sociálních sítích, prokremelských stránkách a tak dále. Už nejde jen o odhalení lži. Je to běh na dlouhou trať. Musíme neustále opakovat, kdo je tady agresor a omílat základní fakta ve vztahu k celém konfliktu.

Kreml přeci musí vědět, že nezávislá média podobné manipulace odhalí.

Jistě, jenže propaganda míří směrem dovnitř, do Ruska. Ostatně Kreml včera zakázal sdílet o válce na Ukrajině jakékoli informace kromě těch zveřejněných oficiální kremelskou propagandou. Média, která neuposlechnou, se vystavují drakonickým postihům. Putin potřebuje podporu obyvatel, proto jim překládá, že je na mírové misi a je tím hodným. Skutečnost, že propaganda doléhá až k nám a ještě jí někdo uvěří, je pro Vladimira Putina příjemným bonusem.

A věří jim někdo?

Podle průzkumu Medianu, který se ptal, zda veřejnost považuje invazi na Ukrajinu za neobhajitelný akt agrese, odpovědělo devět procent spoluobčanů, že to tak nevnímá. Každý desátý člověk si myslí, že je Rusko v právu. Přitom si těžko představit jednoznačnější případ válečné agrese. Zrovna včera také jeden bývalý poslanec, jehož nebudu jmenovat, abych mu nedělal reklamu, založil Spolek přátel Vladimíra Putina. Ve chvíli, kdy má Rusko naši republiku na seznamu nepřátelských zemí. Kdy Rusko začalo válku. Takže ano, věří.

Lze se vůči dezinformacím účinně bránit?

V klidných dobách tvrdím, že nebudu lidem říkat, co mají číst. Ať o informacích kriticky přemýšlejí a sami si dávají pozor, kdo je autorem informace, jaký má podtext, jak je koncipována, jestli je ověřená a podobně. Ale to si člověk neosvojí za den. Teď máme kousek od České republiky válečný konflikt. Na budování mediální gramotnosti není čas. Lze tedy doporučit čerpat informace z ověřených zdrojů, ze seriózních médií. Kde je to možné, čekat na oficiální vyjádření vlády nebo úřadů. Drtivá většina z nás nepotřebuje vědět minutu po minutě, co se na Ukrajině děje. Je cennější si chvíli počkat a číst to, co je ověřené i s příslušným kontextem.

Stavba. Ilustrační foto.
Jako stavař si Vlad přivydělával v Brně, teď narukoval jako vojenský záchranář

Co lze proti dezinformacím dělat na úrovni státu?

Bylo by možné například přerušit činnost těch nejkřiklavějších webů šířících kremelskou propagandu a dezinformace. Ony by pak sice nezmizely. Lidé si je dále budou přeposílat jinak. Ale výrazně by se omezilo publikum, ke kterému by se dostaly. Tím pádem i množství lidí, jenž jim věří. Také je potřeba oslovit ty, kteří stále nemají utvořený názor. Společnost není černobílá, hodně lidí se pohybuje v šedé zóně. A o ně dezinformační scéna bojuje. Pak je tu samozřejmě část společnosti, kterou nepřesvědčí nic.

Pomohla by změna legislativy?

Složitá otázka o několika vrstvách. První je časový horizont. Tedy zda se bavíme o delší době nebo dočasném řešení. Druhá věc je, že pokud přijmete zákon, nenastane okamžitě všeobecné dobro. Vyvažujete. Vyvažujete, jestli je víc svoboda slova, nebo svoboda a ochrana jedince před vlivem nepřátelské propagandy. V posledních letech převažovalo mínění, že svoboda slova je cennější a citlivější. Otázka je, jak se tohle vnímání změní s válkou, která nám řádí několik hodin cesty od hranic.

Co mohou vůči dezinformacím podniknout média samotná?

Média to mají v tomto velmi náročné. Musí více než kdy dřív dbát o to, aby nezveřejnila nepravdivou informaci. A to za situace, kdy se ještě zvýšil tlak na zpravodajskou rychlost. Druhá linka jsou pak komentáře pod články. Komentářové sekce se rojí ruskými trolly. Poznávacím znakem je mnohdy prázdný profil a zvířátko na profilové fotce. Jsou to většinou falešné účty, které mají za cíl člověku tu debatu znechutit, nebo jej přesvědčit, že většinový názor se přiklání na stranu Ruska. Snaží se přerámovat události a změnit vnímání toho, kdo je viník a kdo oběť. Je pak na zvážení konkrétního média, jestli je diskuse přínosná, nebo zda by nebylo vhodnější ji vypnout.

Ukrajinská restaurace U Tatyany na brněnském autobusovém nádraží Zvonařka.
Ukrajinská hospoda v Brně jako křižovatka. Mladí míří na Ukrajinu, jiní přijeli

Tyto druhy komentářů jsou ale mnohdy naprosto bizarní. Případně obsahují odkazy na od pohledu absurdní články, kterým uvěří opravdu mizivé množství lidí. Co se za tím skrývá?

Dokreslují pocit. Podvědomé vnímání situace. Například nemusím věřit tomu, že Ukrajinci jedí malé děti. Pokud ale budu tyto zprávy číst a pak si jinde přečtu, že Ukrajinci jsou fašisti, kteří provokují Rusko, budu vzadu v hlavě mít nastavený pocit, že dělají něco špatně. A když nad tím záměrně nezapřemýšlím, nemusí mi dojít, že ten negativní dojem může pramenit právě z nesmyslných zprávách.