Muž v černých brýlích k uchu tiskne diktafon. Příjemný hlas z nahrávky mu radí, aby se otočil doleva. Ani tak ale z jeho tváře nemizí soustředěné napětí. Pustit se do neznáma jen s pomocí nahraných instrukcí či plánku v Braillově písmu je ale oříšek, na který si drtivá většina nevidomých lidí netroufne. Nad účastníky závodu Tyflobrno 2009 ale bdí andělé.

Pro soutěžícího Jana Hegra je dnes andělem slečna Míša. „Vlastně se neznáme. O tom, kdo s kým půjde, se rozhoduje losem až teď, těsně před závodem,“ vysvětluje v jídelně Základní škole Janouškova nevidomý student informatiky.

Svého anděla, vidícího asistenta, má každý účastník soutěže. Je připravený zasáhnout pro případ, že se soutěžící dostane do nebezpečné situace. Ve všem ostatním si ale musí závodník pomoci sám. V soutěži prostorové orientace a samostatného pohybu jej čeká přechod rušné silnice, schody, cestování městskou hromadnou dopravou stejně jako jízda na tandemovém kole.

Trasa je ale přísně utajovaným tajemstvím. Teprve těsně před startem si mohou soutěžící ohmatat plán závodu. „Tohle je most. Tady vystupujeme z autobusu, to je přechod. A zase přechod. A tohle jsou vysokoškolské koleje, ty jenom přejdeme,“ vysvětluje koordinátorka brněnského Tyflocentra Jana Puchegger Chadalíková první soutěžící, když vede její prsty po podložce s výstupky.

Za několik minut dívka vyráží do terénu. Tady se musí spoléhat už jen na instrukce z audionahrávky nebo text psaný slepeckým písmem. „Loni jsem dojel na to, že jsem si vzal popis v Braillově písmu. Bylo už trochu chladno a mrzly mi prsty. Takže jsem vlastně nemohl přečíst mapu,“ směje se Hegr.

Trasa se mu nezdá obtížná, spíš se bojí hodnocení odborníků z poroty. „Já nemám žádnou techniku chůze. Pohybovat jsem se totiž naučil víceméně sám. Například hůl držím trochu jinak, než se má. Největší obavu mám proto z toho, jak porota ohodnotí technickou stránku věci,“ svěřuje se Hegr, když čeká na start ve školní jídelně.

Mezi lidmi s těžkým zrakovým postižením je usměvavý vysokoškolák spíše výjimkou. „Chodit bez průvodce podle mého odhadu dokáže jen asi pětina nevidomých. Ale i člověk, který se naučí samostatně pohybovat, umí chodit jen po naučených trasách. Těch, kteří dokáží jít podle popisu je jen zlomek,“ upozorňuje ředitelka brněnského Tyflocentra Hana Bubeníčková