„Mým hlavním úkolem je především dotáhnout do konce plány Radima Jančury. A dosáhnout na železnici stejného úspěchu, jaký se firmě povedl se žlutými autobusy,“ říká Blahová.
Co je vaším hlavním úkolem v nové funkci?
Setkávat se s manažery jednotlivých produktů a komplexně řídit firmu. To vše proto, abych přetvořila vize Radima Jančury v realitu. Abych pohlídala jejich naplnění. Je to složitý úkol, ne všechny nápady se v životě dají uskutečnit. Ale tak to chodí, generální ředitelé neřeší jednoduché úkoly. Ráda bych ale zdůraznila, že pan Jančura je stále ředitel a majitel firmy, její zakladatel a především vizionář. Ten, který plánuje, kam společnost posunout dál.
Čím jste Radima Jančuru přesvědčila, že budete ženou na pravém místě?
Neskutečně mě nabíjí obchod. To je to, co máme společného. Oba chceme posunout věci vpřed. Ve mně získal člověka, který sdílí jeho pohled na vývoj společnosti. Může se na mě spolehnout také jako na praktika, který s velkou energií dokáže věci dotáhnout do konce. On tím získá možnost oprostit se od řízení firmy a může se zabývat strategickým plánováním. Jsem přesvědčena, že jako manažer firmy postupuje dobře. Obklopuje se lidmi, kteří mají stejný názor a nadšení pro jeho vizi, kterou ovšem dokáží i obohatit.
Jak si spolu rozumíte?
Dobře. Ale to neznamená, že s ním ve všem souhlasím. Pro nás oba je důležité se na věcech nakonec stoprocentně shodnout. Bez absolutní shody totiž nelze dělat úspěšné projekty.
Po nástupu do funkce generální ředitelky jste podle Radima Jančury provedla ve firmě malé tsunami. To tam tolik věcí fungovalo špatně?
Ne, nic nebylo špatně. Ale společnost se vyvíjí, ze středně velké se stává velká. Každá taková změna si žádá nové přenastavení týmů i jejich náplně práce. Proto jsem postavila nové týmy. Stávající systém již prostě nestačil.
Z dvanácti členů nejvyššího vedení společnosti je devět žen. Byl to váš záměr, nebo je to náhoda?
Je to shoda náhod. Přijímat výhradně ženy není náš záměr. Ostatně většina manažerek vzešla z řadových zaměstnankyň firmy. Začínaly na přepážkách a postupně se dostaly nahoru. Oceňuji, že znají detaily práce a produkty, které nabízí. To je velmi důležité, mohou tak lidi pod sebou vést efektivně. Ženy mají v manažerské pozici výhodu, mají větší cit pro detail a jsou pečlivější než muži. Dobře se s nimi spolupracuje. Navíc mají s prací manažerky jisté zkušenosti – jako matky v rodině jsou vlastně manažerky celý život.
Plánujete i vy skloubení manažerské pozice s mateřskými povinnostmi?
Zatím ne. Jsem ale přesvědčena, že se dá zvládnout obojí. Existují agentury, které ženám pomohou zvládnout práci i mateřství. V této souvislosti je velice důležitý rozvoj informačních technologií. Naše společnost například nelpí na tom, aby zaměstnanec seděl v kanceláři na židli. Jsme přístupni práci z domu, což ženám vyhovuje.
Jak vybíráte své zaměstnance?
Výběrová řízení organizujeme například podle vzoru britské společnosti Virgin Richarda Bransona. Dáváme mladým lidem příležitost, aby si zajistili kariérní růst. Domníváme se, že když tuto šanci dostanou, vloží do práce nadšení a emoce. To je lepší, než když někdo pracuje suše, profesionálně. Stejným způsobem budeme na začátku roku vybírat i členy palubního personálu do našich vlaků.
Takže váš vstup na železnici už se blíží?
Ano. Koupili jsme devět lokomotiv z Itálie, cestující se mohou těšit na devět párů spojů na trase Praha–Ostrava. Některé budou zajíždět až do Žiliny. Chceme spojit autobusovou a vlakovou dopravu v jednu síť. To znamená, že zákazník pojede třeba z Plzně do Prahy naším autobusem a pak bude pokračovat do Ostravy naším vlakem. Zavedeme v nich podobný tarifní model, jaký máme u autobusů. A systém kreditních otevřených jízdenek. Servis ve vagonech bude o třídu vyšší, než je ten, který nyní na trhu existuje. Každý vagon bude mít svého stevarda, který se o zákazníka postará. Zajímavou novinkou je zastávka ve Stodolní ulici, přímo v centru Ostravy. Dopřejeme klientům možnost jet odpoledne z Prahy, prohýřit noc ve Stodolní a nad ránem se s námi vrátit zpět.
Jaké plánujete novinky v autobusové dopravě?
Přijdou nové modely autobusů. Nechci o nich víc prozrazovat, protože konkurence nikdy nespí.
Mají v nich být sedadla s počítačem a připojením na internet? Je to pravda?
Uvažujeme, že do sedadel dáme monitory pro připojení na počítač. Tak jako v letadlech. Chceme dopravu posunout opět o stupínek výš. Už nyní se díky tomu cestující v našich autobusech mohou připojit na internet.
Mluvíte o zkvalitňování služeb. Neplánujete například i opravu nádraží u brněnského Grand hotelu, odkud vaše autobusy odjíždí?
Vzhledem k tomu, že nádraží není naším majetkem, nemůžeme s ním nic dělat. Přestože vypadá, jak vypadá, má jednu výhodu. Leží v centru, a tím pádem je všemu mnohem blíže než Zvonařka. Pro nás platí: raději budeme zajíždět do centra města, kde je to pro zákazníka pohodlné, než na hypermoderní terminál daleko od přestupních uzlů.
Na jaké autobusové trase míváte nejčastěji problémy?
Na trase Brno–Praha. Dopravu na dálnici D1 totiž neustále komplikují nějaké kolony. Navíc máme některé spoje tak vyprodané, že ani s posilami nejsme schopni uspokojit poptávku. Některé spoje jsou vyprodané i tři týdny dopředu.
Patří tedy linka Brno–Praha mezi nejúspěšnější?
Určitě, slibně se vyvíjí linka z Hradce Králové do Prahy. Ta právě dnes slaví rok. Přepravili jsme tam čtvrt milionu cestujících a spoje jsou z devadesáti procent obsazené. V mezinárodní dopravě se daří spojům do Vídně, Londýna a na Slovensko.
Student Agency ale není jen autobusová a železniční doprava.
Ne. Lidem nabízíme velkou paletu služeb. V cestovním ruchu neexistuje na českém trhu nic, co by u nás klient nenašel. Může si koupit zájezd, tištěné průvodce, pojistit se, vyřídit vízum, cestovat autobusem, letět, jet na jazykový nebo aupair pobyt.
Který z produktů je vám nejbližší?
Přišla jsem z oblasti cestovních kanceláří, takže zájezdy. Ty nabízí náš nový projekt, který se stále vyvíjí.
Co je jeho základní myšlenkou?
Ukázat lidem, že se dá cestovat do exotických zemí za přijatelnou cenu. Vymýtit názor, že taková dovolená je pro českého člověka nedostupná. Zájezdy do některých destinací jsou opravdu levné.
Co je to levné?
Maledivy se vším všudy za osmnáct tisíc korun, Keňa za sedmnáct tisíc korun. To vše můžeme nabídnout jen díky spolupráci s německými cestovními kancelářemi.
Myslíte si, že si takovou dovolenou může dovolit průměrná česká rodina?
Cena za zájezd je pod hodnotou dnešního průměrného platu. Když Češi začali s Václavem Fischerem létat na Mallorku, stála taková dovolená devět tisíc korun. Průměrný plat přitom byl sedm tisíc korun. Dnes je exotika pro běžnou rodinu daleko přístupnější než v devadesátých letech Mallorca.
Nemůže od takové dovolené lidi odradit například odlet z Mnichova?
Proč? My své klienty dopravíme i na toto letiště. Nebo jim tam zajistíme parkování zadarmo. Staráme se o klienty od začátku až do konce.
Nedávno jste se vrátila z dovolené v Dubaji, kterou jste si pořídila od společnosti, ve které pracujete. Byla jste spokojená se službami?
Ano, byly perfektní. Dovolenou jsem si opravdu užila, protože jsem si udělala volno po pěti letech. Bylo to velmi zajímavé, například mě fascinovalo tempo, jakým se Dubaj rozrůstá.
Cesty za exotikou nyní propagujete i ve vašich autobusech například tím, že stevardi mají exotické oblečení. Jak na to reagují cestující?
Dobře, po stevardech, kteří se stali tvářemi kampaně, dokonce chtějí i podpisy.
Exotické oblečení se ale nelíbilo odborářům.
To jsme vyřešili tak, že jsme do kampaně a propagace aktivně zapojili i vedení firmy. Přestalo jim to vadit.
Máte s odboráři problémy?
Komunikujeme s nimi a chceme, aby byli přínosem pro firmu. Očekáváme, že nám ukáží detaily, na které vedení nevidí, a které mohou přispět ke zlepšení práce našich zaměstnanců. Vážíme si toho, jak odbory intenzivně dohlíží třeba na hospodaření se zásobami v autobusové dopravě. Ovšem nesouhlasím s tím, když chtějí byrokraticky naplňovat podstatu zákona. Naše společnost vznikala jako byznys nadšených lidí. Nedělíme se na vedení a anonymní zaměstnance. Chceme ke všem přistupovat jako ke členům rodiny. Cílem je, aby u nás pracovali spokojení zaměstnanci a společnost díky nim dál rostla.
Není odvážné tvrdit, že ve společnosti, která má tisíc zaměstnanců, mají všichni pracovat nadšeně a tvořit jednu velkou rodinu?
Je to jedno z mých přání. Nadšení pro práci očekávám od mých nejbližších spolupracovníků a oni ho musí předávat dál.
V nadšení vás nedávno zbrzdilo rozhodnutí antimonopolního úřadu. Dal vám téměř šestimilionovou pokutu za padesátikorunové jízd
né, které jste nasadili na lince Brno–Praha v roce 2007.
Rozhodnutí jsme přijali, ale cítíme velkou křivdu. I naši klienti nás podporují a myslí si, že je to nefér. Podali jsme rozklad, odvolali jsme se. Rozhodnutí podle nás zcela popírá principy zákaznického servisu a podnikání. Vytýká nám úspěšnost služeb, to, že naši zákazníci jsou tak loajální, až tvoří překážku rozvoji trhu. To je absurdní. Zákazník s námi nejede proto, že musí, ale proto, že si nás vybral. Měl a vždy má svobodnou volbu.
Proč tedy na trasách, kde je Student Agency úspěšná, jiní dopravci krachují?
Nikdy se nespokojíme se standardem, který momentálně na dané trase je. Vždy chceme nabídnout něco víc.
Přesto určitě řešíte nějaké stížnosti cestujících.
Přejeme si samozřejmě uspokojit každého klienta, ale víme, že některé prostě uspokojit nelze. Klient, který chce, si vždy nějakou stížnost najde. Naštěstí je to ale opravdu mizivé procento ze čtyř milionů cestujících, které ročně přepravíme.
