VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Muslimka: Někdy si přeji být neviditelná

BRNO - Redaktorka Deníku Rovnost sledovala, jak lidé v ulicích města Brna reagují na ženy v muslimském šátku.

9.7.2007
SDÍLEJ:

Redaktorka Hana Černohorská a muslimka Sonya Nemšáková (vpravo) to neměly lehké. Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

Ráno si dá šátek na hlavu, aby jí skryl vlasy. Tak to říká korán a tak to i Sonya Nemšáková z Brna cítí. Lidé kolem ní si ale na to, že se stala muslimkou, nezvykli. „Někdy jsou i hrubí,“ říká matka dvouleté dcery Shazii. A tak jsem se rozhodla, že na vlastní kůži vyzkouším, co je to být muslimkou v brněnských ulicích.

Růžový tenký šátek mi Sonya uvazuje už v redakci v ulici Milady Horákové. Do centra vyrážíme i s kočárkem, ve kterém sedí malá Shazia.

Lidi dráždí jen kus látky

Připadám si jako nahá. Pohledy lidí kolem jsou neodbytné. Sonya jde ulicí ke světelné křižovatce na Kolišti sebevědomě. Do šátku se halí čtyři roky.

„Žena by neměla být jen tak na ukázku. Je to spíš degradace, než že by jí to dodávalo respekt, a už vůbec ne emancipaci,“ říká muslimka. Lidé, kteří dvojici žen v muslimských šátcích míjí, jsou rozpačití. Na světelné křižovatce na ulici Milady Horákové, pod Janáčkovým divadlem, stojíme na červenou. Řidiči aut si dvě ženy, muslimky, prohlíží.

„V autech se lidé tolik nestydí za své pohledy. Horší je, když na mě zírají na ulici. Přitom podobně uvázané šátky mají i babičky na vesnicích a nikomu to nevadí. Je to jen kousek látky,“ říká.

Sonya chce koupit pohled své mladší sestře, která žije v Itálii. Míříme proto na Českou ulici, do obchodního domu Vágner. Shazia má ale chuť na zmrzlinu. Zastavujeme v cukrárně na Jakubském náměstí. Vedle u stolu sedí asi třicetiletá matka se svou malou, asi desetiletou dcerou. Po chvilce si nás všímají.

„Dávej pozor, ať tak nedopadneš. To není normální,“ říká žena dceři a vůbec se nesnaží šeptat. Dívá se na Sonyu a na malou Shaziu vrhá soucitné pohledy.

„Jsem na to zvyklá,“ vykládá Sonya, když vidí, že mě reakce mladé ženy překvapila. „Lidé se dívají vždycky. Někdy se ale stane, že i něco řeknou, třeba že jsem strašidlo,“ povídá muslimka. „Taky si o nás myslí, že jsme ženy teroristů,“ vysvětluje polohlasně. „Jak bude ale asi našim dětem, až začnou chápat, že nám lidé nadávají?“ ptá se.

V době, kdy přijímala islám, byla na výměnném pobytu ve Spojených státech. „Kuriozní bylo, že k tomu došlo právě jedenáctého září 2001. Reakce na to, že sympatizuji s islámem, se po tom radikálně změnily. Najednou byl s některými problém,“ vzpomíná.

V obchodním domě v centru Brna už Sonyu znají. Žena, která obsluhuje výtah, se usmívá, pouští nás dovnitř a cestou do papírnictví v horním patře si povídá se Shaziou. Kupujeme přání k narozeninám. Bez zvědavých pohledů.

Na České směrem k náměstí Svobody je to ale zase jinak. „No to snad ne. Za chvilku to ti teroristé rozjedou i tady,“ říká své ženě starší muž, zřejmě důchodce, a otáčí se za námi. Zvědavá je i mladá žena. Kvůli dvěma muslimkám na ulici přestává pít vodu z umělohmotné láhve. Stojí a zírá. „Dívají se soucitně, jako bych k tomu byla donucená, přitom šátek nosit nemusím. Není to protest nebo prezentace toho, že někam patřím. Kdyby mi zít〜ra řekli, že musím do školy bez šátku, je to stejné, jako kdyby vám nařídili, ať jdete do práce ve spodním prádle,“ směje se Sonya.

Před hlavní poštou nás řidič projíždějícího auta nepustil přes silnici. Zatvářil se znechuceně a nepřibrzdil. „Stávají se horší věci. Čekala jsem na přechodu u Městských lázní, kde nás pouštěla tramvaj. Všichni přešli, jen já ne. Tramvaj se těsně přede mnou rozjela. Byla to nebezpečná situace. Stalo se mi to už dvakrát. Dokonce jsem si stěžovala na dopravním podniku. Ještě mi neodpověděli,“ vypráví Sonya. Cesta Brnem pokračuje. Jedeme autobusem do obchodního domu Ikea. Mladý muž nám ochotně pomáhá s kočárem, žena s asi dvouletou dcerou nabízí místo vedle sebe. Usmívá se. Když si myslí, že se nedíváme, mění se ale její přívětivý pohled v jakýsi soucit.

„Bývám z toho někdy unavená. Nemám to prostě jako ostatní, že bych šla svobodně ulicí. Jsem pod drobnohledem a to je těžké, obzvlášť když v anonymním davu potřebuju být i já chvilku neviditelná,“ komentuje situaci Sonya.

Se svým mužem zařizují domek v Moravanech na Brněnsku. Procházíme proto odděleními nákupního domu Ikea a vybíráme, co by se jim do domácnosti hodilo.

Máme chvíli klid. Tady lidé muslimky nevnímají. Sedáme si do dětského koutku a chystáme se jíst. Shazia si běží hrát.

V křesílku před televizí sedí malý chlapec. Jakmile matka vidí, že přišlo dítě muslimů, nenápadně kývne na syna a z hracího koutu ho volá k sobě. Je to náhoda?

„Někdy mě napadne, že bych třeba měla zareagovat na to, co se děje, na pohledy, na reakce. Zajímalo by mě, co by ti lidé udělali. Ale ignoruji to a snažím se co nejrychleji zmizet,“ říká Sonya.

U pohledů někdy nezůstane

Kolemjdoucí jsou mnohdy i agresivní. Už se také bála. „Přišla ke mně starší žena a začala na mě na ulici křičet. Co to mám na sobě a jestli mně to tady není dost dobré. Měla jsem strach. Nabouralo mi to jistotu, od té doby se cítím na ulici víc ohrožená,“ přiznává.

Lidé podle ní vidí jen to, co chtějí vidět. „Jednou na mě muž volal, ať mu něco podám z auta. A druhý den povídala sousedka tatínkovi, že na mě štěká a já poslouchám jako hodinky. Kdyby to udělal Čech, tak jim to nepřijde.“

Vracíme se do centra. Autobusem. Sonya má předplaceno, já si jdu koupit lístek. Sonya zůstává vzadu. Žádám o jízdenku a čekám, až mi muž za volantem vrátí drobné. Důchodkyně na předním sedadle přede mnou plive na zem a něco si pro sebe mumlá. Její zlostný pohled mě doprovází až dozadu k Sonyi. Úplně jsem zapomněla, že mám na hlavě šátek a jsem muslimkou.

„Je to boj. Někdy je toho moc,“ utěšuje mě Sonya. Na úřadech a v Moravanech, kde bydlí, jsou ale lidé jiní. „Přijali nás bez problémů, mají nás rádi.“

Na Cejlu Sonyu i se Shazií vyzvedává její muž. Vydávám se sama směrem k redakci. V šátku. Cestou mě několikrát napadne, že bych ho měla raději sundat. Pro jistotu.

9.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Manipulační dělníci ve výrobě 100 Kč

Manipulační dělníci ve výrobě Manipulační dělník a obsluha stroje. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 100 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: První kontakt e-mailem nebo telefonicky (7-15 hod.), Praxe v oboru elektro výhodou, Vitální důchodci vítáni, Zaměstnanecké výhody: Prémie, stravenky, zaručen platový postup, od 2019 5 dnů Sick days, Místo výkonu práce: Havířská 679, 664 11 Zbýšov u Rosic. Pracoviště: Paspol s.r.o., Havířská, č.p. 679, 664 11 Zbýšov u Brna. Informace: Michaela Veselá, +420 541 236 495.

Obchod - Obchod Pokladní 14 900 Kč

Pokladníci v prodejnách Prodavač /ka - pokladní. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14900 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: První kontakt emailem nebo telefonicky., , Do stávajícího kolektivu zaměstnanců rádi přijmeme kolegu/gyni, Očekáváme samostatnost, spolehlivost, příjemné vystupování, ochotu učit se novým věcem., , Místo výkonu práce: Na Lázních 497, Blučina. Pracoviště: Rosa market s.r.o. - 08, Na Lázních, č.p. 497, 664 56 Blučina. Informace: Jidřiška Růžičková, +420 606 665 059.

Výroba - Obsluha strojů a zařízení na výrobu a zpracování 13 000 Kč

Obsluha strojů a zařízení na výrobu a zpracování fotografických materiálů Manuální pracovník ve výrobě fotoproduktů. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13000 kč, mzda max. 17000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: První kontakt: e-mailem, , Zpracování tisků fotoknih a kalendářů. Ořezávání papírů., , Místo výkonu práce: Brněnská 1113, 664 42 Modřice. Pracoviště: Computer mcl brno, spol. s r.o. 01, Brněnská, č.p. 1113, 664 42 Modřice. Informace: Hladká, +420 727 865 921.

Administrativa - Administrativa Recepční 20 000 Kč

Recepční (kromě recepčních v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních) Recepční. Požadované vzdělání: bakalářské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadované dovednosti:, " loajálnost, " spolehlivost, " diskrétnost, " odolnost vůči stresu, " příjemné vystupování, " komunikativní znalost AJ, další jazyk výhodou, " ekonomické vzdělání výhodou, , Poznámka k volnému místu: , " osobní komunikace s klienty (pacienty i obchodními partnery), " telefonická a emailová komunikace s klienty (pacienty i obchodními partnery), " administrativní úkony spojené s chodem recepce, " komunikace a spolupráce s dalšími úseky společnosti, práce s interním systémem, " tvorba faktur klientům a kontrola jejich plateb, " evidence a vedení pokladny. Pracoviště: Repromeda s.r.o.-studentská, Studentská, č.p. 812, 625 00 Brno 25. Informace: Veronika Ing. Němcová, .


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Vesnické tradice hodů drží hlavně okrajové části Brna. V Komíně staví máju ručně

Videosouhrn 17. srpna 2018

Surovec s kočárkem a 17 ukradených kol za měsíc: prohlédněte si videa dne

Třímetrový robot před zraky lidí vytvoří sochu Masaryka

Brno - Tomáš Garrigue Masaryk se vrátí po devadesáti letech do Brna. Repliku sochy prvního československého prezidenta vyfrézuje před zraky návštěvníků třímetrový robot při Mezinárodním strojírenském veletrhu na brněnském výstavišti. Dílo zpestří unikátní výstavu 100ries, mapující sto příběhů z československé průmyslové historie.

Dlouhověcí Jihomoravané? Nejdéle se žije v Brně a Hodoníně

Jižní Morava – Důchodu se nedožijeme, stěžují si mnohdy dnešní třicátníci. Mohou být přitom teprve v první třetině svého života. Pravděpodobná délka života se totiž za posledních sedmadvacet let v Jihomoravském kraji zvýšila v průměru téměř o osm let u mužů a o sedm let u žen. Nejvyšší naději na dožití mají muži žijící v Brně a ženy žijící v Hodoníně. Vyplývá to z čerstvých údajů Českého statistického úřadu.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka si připsala cenný skalp. Vyhrála nad dosud stoprocentními Budějovicemi

Brno – Fotbalisté Zbrojovky zdolali na domácím hřišti 2:1 České Budějovice, které do té doby neztratily ani bod.

Věznice má víc místa pro duševně nemocné zločince. Na stavbě se sami podíleli

Brno /VIDEO/ – Muž, který se neustále snaží vytopit si celu, nebo člověk, který už v léčebnách zabil dva spolubydlící. Nejtěžší vrazi a násilníci, jež k činu přiměla psychická nemoc, žijí v detenčním ústavu brněnské Vazební věznice. Od pátku tam pro ně díky rekonstrukci mají o patnáct míst víc.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT