Ve dvanáct hodin je v suterénní restauraci obsazený jeden stůl. Sedáme si do rohového boxu, servírka pohotově přináší dva nápojové lístky, ale jen jeden jídelní. Průhledné fólie v deskách jsou věkem pokrabacené a místy se do nich písmo i otisklo. „Jídelníček je vizitkou restaurace, ale tento reprezentativně nevypadá," říká Ševčík, který vaří v restauraci Borgo Agnese.

Restaurace nabízí hlavně těžká masitá jídla. Přitom česká klasika jako guláš nebo svíčková chybí. „Trend jsou zdravější jídla. Tady jako bezmasá nabízejí jen zeleninové rizoto a smažený sýr," upozorňuje odborník.

Jako předkrm podnik pro hosty připravuje třeba sýrový talíř o váze 170 gramů. „To je samostatné studené jídlo. Předkrm by měl mít padesát gramů," tvrdí Ševčík. Dodává, že sýry se obvykle podávají jako dezert.

Proto si místo klasického předkrmu objednává pro začátek salát. Druhé jídlo je hovězí vývar. Servírka však omylem přináší místo salátu dvě porce polévky a omlouvá se. Vývar je dobrý a plný nudlí. Později žena přináší i šopský salát. „Uvítal bych k němu olivový olej na dochucení," poznamenává kuchař. Přitom každý host platí desetikorunový couvert. K dispozici ale máme jen sůl, pepř a párátka.

Ševčík ani nestačí dojíst předkrm, a číšnice už před něj pokládá hlavní chod. Zvolil si hovězí steak z pravé svíčkové. Přestože si ho objednal krvavý, je úplně propečený. „Navíc kuchař maso špatně uřízl," ne-líbí se mu. Brambory jsou chutné.

Další jídlo je Burger Tramín s hranolky. Podle speciálního názvu by člověk čekal, že se hamburger bude něčím odlišovat, ale obsahuje jen běžné ingredience. „V kuchyni do něj měli zapíchnout jehlici, aby se nerozjížděl a dal se dobře ukrajovat," říká Ševčík. Maso je přesolené a zeleninová obloha stejná jako Ševčíkův salát. Součástí pokrmu měl být podle jídelního lístku česnekový dip. Ten chybí.

Žena odnáší jídelní lístek, aby ho předala slovenské rodině, která právě přišla. Vypadá to, že lístků je málo.

Interiér je laděný do zemitých barev. Na starších károvaných sedačkách jsou vidět skvrny, které nešly vyčistit. Boxy oddělují zástěny se zlatými mřížemi. Prostor připomíná bankovní halu v devadesátých letech. Ve váze na stole je umělý narcis, do jehož květu někdo vyplivl žvýkačku. Příjemné je, že v restauraci nehraje televize a na stole neobtěžuje záplava letáků.

Místo nich tam stojí pozvánka na oldies party, které Tramín dvakrát týdně pořádá. „Když jsem tu před osmi lety krátce pracoval, tak na hudební večírky bývalo plno," vzpomíná Ševčík. Nechápe však, proč je na letáku adresa podniku. „Vždyť vím, kde je, protože tady sedím. Místo toho tam mohlo být třeba telefonní číslo pro rezervace," myslí si.

Jako dezert si objednává palačinky s ovocem. Číšnice bere plný popelník a dává čistý. „Špatně. Měla čistý popelník položit na plný a oba dát na tác. Pak čistý vrátit zpět," vysvětluje Ševčík. Když se sklízí nezakrytá nádoba, mohl by se popel rozlétnout po stole. „Ale správný způsob vidím málokdy," poznamenává.

Předchozí obsluha byla rychlá, ale na zákusek čekáme pětadvacet minut. Konečně servírka přináší talíř se dvěma velkými palačinkami ozdobenými čokoládovou polevou. „Je to velké jako hlavní jídlo, ne dezert," říká Ševčík. Přestože je teď hlavní sezona jahod, v palačince je ovoce z konzervy.

Před odchodem ještě kontroluji toalety. Jsou čisté, ale dveře hyzdí tři nápisy. První říká, že klíče jsou na baru, přestože jsou záchody otevřené. Druhý papír upozorňuje návštěvníky, aby nezamykali hlavní dveře. Třetí nápis je vyvedený na žlutých fosforeskujících nálepkách nad klikou. Podruhé varuje před zamykáním.

close Pro zvětšení rozklikněte. zoom_in