Kdyby Češi, Moravané a Slezané jedli jako Indové, zřejmě by neměli problém nasoukat se po každé zimě do plavek. A také by neměli v těle tolik škodlivin. Indická kuchyně totiž využívá blahodárných účinků všelikerého voňavého, ostrého, jemného či lahodného koření, které s lidským organismem dělá hotové divy.

O tajích tajemné indické kuchyně se v restauraci TAJ v brněnské Běhounské ulici přesvědčil i testovací tým Brněnského Deníku Rovnost spolu s bývalým kuchařem Grandhotelu Brno Karlem Ježkem. Tradiční testování brněnských podniků se však tentokrát změnilo v gastronomický zážitek.

Litanii na kuchyni Indů začal vysloužilý expert na vaření přednášet hned po cestě do restaurace. „Kurkuma čistí krev a posiluje kosti, takže se pak tak snadno nelámou. Zázvor zase upravuje střevní funkce a je to koření, které hojně používají staletí lidé,“ začíná Ježek s výčtem předností, které strávníci mohou najít v indické kuchyni.

Pokračuje i dalšími sypkými přísadami, které v jídle Indů nechybí. „Chilli a pálivá paprika podporují vylučování žaludečních šťáv, regeneruje buňky a v každém jídle by proto měla být špetka chilli. Paprika místně překrvuje a odvádí tak z těla škodliviny,“ básní Ježek o téměř léčivých účincích indického jídla. V něm je totiž od každého koření trocha. Špetka, dalo by se říct. Ale přiměřeně. Všeho moc škodí, jak je obecně známo.

TAJemství?

Omamná vůně praští testovací tým do nosu hned poté, co otevírá dveře indické restaurace TAJ. Oproti prašné ulici plné smogu a výparů z ledasčeho je to změna, kterou ucítí i necitlivý nos. „To je ale vůně,“ nasaje Ježek do nosních dírek přenádhernou rozmanitost koření.

Nenechává se však vůněmi oblouznit a stoupá po schodech do patra, kde se restaurant TAJ nachází. Za každým zdolaným schodem jsou pachy deroucí se zpod pokliček, pánví a pekáčů silnější.

Jídelní list je pro hosta, který do restaurace TAJ zavítá poprvé, jako španělská vesnice. Názvy mu nic neříkají, první popisek je v angličtině a až poté v mateřském jazyce. Naštěstí zaměstnává indická restaurace personál, který je schopný tápajícímu zákazníkovi pomoci.

Po delší rozmluvě s přeochotnou servírkou s culíkem vybírá testovací tým pikantní čočkovou polévku, předkrm z jehněčího masa, pokrm z denního menu a jídlo na objednávku. Polévka z menu i na objednávku je na stole v cuku letu.

Ježek nevěří vlastním chuťovým buňkám. „Jestliže je tato polévka součástí denního menu za devětapadesát korun, tak to klobouk dolů. Všude jinde je meníčková polévka samá voda. Toto je lahodný brokolicový krém,“ pochvaluje si Ježek hustou a neošizenou polévku.

Ani druhá volba není špatná. Polévka z čočky je sice trochu kyselejší, ale v kombinaci s chilli kořením útočí snad na všechny chuťové pohárky i toho nejnáročnějšího jedlíka.

Nešizené porce

Gurmánský obřad pokračuje i předkrmem, který má tajuplný název Lamb Tikka. To jsou jehněčí kousky masa marinované v bylinkách a kuchař je připravuje na jehle v lávové peci. „Voňavoučké koření, jemné maso a porce je zajisté větší než zmiňovaná gramáž v jídelníčku,“ shrnuje bývalý kuchař brněnského Grandhotelu lehce pikantní pochoutku.

Piha na kráse indické restaurace ulpěla ve chvíli, kdy měl testovací tým dojedeny polévky a předkrm. Na hlavní jídlo totiž musel čekat bezmála tři čtvrtě hodiny. V podniku prý vaří jen dva kuchaři – oba rodilí Indové – a v době obědů se mají co ohánět.

Lokál je totiž obsazený do posledního místečka. I tak se čekání vyplatí. „Na porcích je vidět, že je to plná gramáž. Ani o deko ošizené,“ usmívá se Ježek nad jídlem. Kuřecí maso v kašmírové omáčce se rozplývá na jazyku.

„Obdivuji, jak umějí tamní kuchaři kouzlit s kořením. Kuřecí kousky jsou vysoké, ale šťavnaté. To se snad ani nedá slovně vyjádřit. To se musí ochutnat,“ vyzývá Ježek k návštěvě indické restaurace TAJ.