Revizoři v Brně lámou rekordy

Zvýšení počtu revizorů a častější kontroly se brněnského dopravnímu podniku vyplatily. Vloni totiž odhalili revizoři rekordní počet černých pasažérů.

„V roce 2008 jsme zaznamenali celkem 117 tisíc případů, kdy jeli lidé načerno. Je to nejvíce v historii, téměř o čtyřicet tisíc více než předchozí rok,“ uvedl Vít Prýgl z Dopravního podniku města Brna. Černí pasažéři tak v minulém roce na pokutách zaplatili rekordních jednasedmdesát milionů. Zároveň ale dopravní podnik zaznamenal i jednu znepokojující statistiku. A to vysoký počet napadení revizorů.

„Za minulý rok jsme napočítali třicet úrazů, které revizorům způsobili cestující. Výsledky sice ovlivnilo navýšení našich zaměstnanců o šestnáct nových revizorů v květnu 2008. Agresivita cestujících se ale také stupňuje,“ uvedl Prýgl.

Nárůst zásahů u agresivních cestujících zaznamenali i brněnští strážníci, kteří revizorům v kritických chvílích pomáhají. „Strážníci jim na pomoc vyjíždějí i několikrát denně. Není to ale vždy kvůli napadení, ale vyjíždíme na pomoc, když cestující nechce ukázat revizorovi doklady,“ uvedla mluvčí brněnských strážníků Denisa Kapitančiková. Dodala, že strážníci pomáhají také při nočních rozjezdech, kde hrozí revizorům větší nebezpečí kvůli opilým cestujícím.

„Ne vždy ale agresivita souvisí s alkoholem. Pamatuji si na jeden z těch horších případů, kdy nedávno na Moravském náměstí napadl přes den jeden cestující dokonce dva revizory. Jednoho pěstí a druhého vyhodil z tramvaje,“ dodala Kapitančiková.

I přesto, že více revizorů pomohlo k většímu odhalení černých pasažérů, dopravní podnik o dalším zvyšování jejich počtu neuvažuje. „Nechceme nadměrně zatěžovat poctivé cestující. Optimální je každého zkontrolovat tak dvakrát za měsíc,“ podotkl Prýgl.

Častější kontroly v brněnských tramvajích, trolejbusech a autobusech už Brňané zaznamenali. „I když nejezdím každý den, potkávám revizory často. Myslím si, že je jich dost navíc pokuty jsou teď tak velké, že si lidé dávají pozor, nikomu to nestojí za to,“ myslí si třeba důchodkyně z Brna Jana Wilhelmová.

Ze statistik z minulého roku také vyplývá, že nejvíce černých pasažérů je ve věku mezi osmnácti a pětadvaceti let. „Těch je skoro třetina. Dlouhodobě navíc ale pomalu přibývá neplatičů nad třicet let,“ doplnil Prýgl.

Černých pasažérů je ale daleko více, než se podaří brněnským revizorům odhalit. Podle odhadů dopravního podniku jezdí totiž na černo asi každý dvacátý člověk.

Při jízdě bez platné jízdenky tak riskuje až tisícikorunovou pokutu. Pokud ale člověk zaplatí na místě nebo do pěti pracovních dnů, tak mu stačí sedm set korun. „Na místě platí ale pouze pětina lidí,“ doplnil Prýgl. Dopravnímu podniku se navíc daří vymáhat stále více pokut. „Pokud člověk nezaplatí do třiceti dnů. Tak případ předáme agentuře, která pokuty vymáhá. Díky tomu se nám podaří získat peníze z pokut ve více než devadesáti procentech případů,“ doplnil Prýgl.

Pětačtyřicetiletá Marie pracuje jako revizorka už třiadvacet let a říká: Denně dám pokutu třiceti lidem

Být revizorem v brněnském dopravním podniku je poměrně rizikové povolání. Za minulý rok totiž cestující zranili třicet revizorů. I přesto se mezi revizory najdou i ženy. Například pětačtyřicetiletá Marie si vybrala toto povolání už před třiadvaceti lety. Za tu dobu už zažila několik napadení na vlastní kůži, ale jak sama říká, jako žena má i určitou výhodu.

Jak zvládáte toto psychicky náročné povolání? Máte nějakou výhodu oproti mužským kolegům?
Jsem asi psychicky odolná. Navíc si nemyslím, že dělám něco špatného, lidé přece musí za služby platit. Jako žena mám určitou výhodu, ale i tak mě občas cestující napadnou, a to jak muži, tak i ženy.

Jsou podobné útoky časté?
Občas se to stane. Například v neděli mě jeden mladík uhodil do paže, a pak utekl. Ostatní cestující byli tak zaskočení, že mi nepomohli. Někdy se mě ale zastanou. Jednou se za mě jeden z nich postavil a dostal kvůli tomu pěstí do obličeje.

Kolik černých pasažérů odhalíte denně?
Denně je to asi třicet nepoctivých cestujících.

Jaké jsou nejčastější výmluvy lidí, se kterými se setkáváte?
Většinou, že si nestihli lístek štípnout. Musím přiznat, že jim to někdy odpustím, ale jen výjimečně.

Máte třiadvacetileté zkušenosti. Poznáte už černého pasažéra?
Dá se říct, že poznám. Ale neumím říct, čím se odlišuje. Občas mě ale překvapí třeba některé nóbl dámy, které jedou načerno.

Poznávají vás cestující?
Občas se mi stane, že když jedu třeba z divadla ve svém volnu, tak mi automaticky ukazují lístek nebo utíkají ze dveří. Jednou vedle mě ale stáli dva mladíci a navzájem se ujišťovali, že si cvakat lístek nemusí, že tu revizoři nechodí. Tak jsem je hned přesvědčila o opaku.

Revizora poznám podle obličeje

Pětadvacetiletý Rudolf z Brna jezdí hromadnou dopravou zadarmo. Není důchodce, invalida ani poslanec, ale černý pasažér. Poprvé jel bez jízdenky už na základní škole a za celý život jej revizor přistihl jen jedinkrát.„Tehdy jsem ani nevěděl, že jedu načerno. Zrovna jsem měl období, kdy jsem si jízdenky kupoval. Jednou jsem si ale lístek zapomněl cvaknout a zrovna mě chytil revizor,“ popisuje mladý muž.

Když jezdí načerno záměrně, dává si mnohem větší pozor. „Hlavní je si nesedat a nezabrat se do čtení, a naopak pozorovat celou šalinu z plošinky,“ popsal základy úspěšné jízdy bez platné jízdenky Rudolf.

Revizora prý pozná už podle obličeje. A to nejen díky své dobré paměti. „Často je na něm vidět, že nikam nejede a vozí se jen tak. To je pak nejlepší hned vystoupit, než k vám dojde,“ říká s úsměvem. Zároveň však jedním dechem dodává, že je tato taktika těžko použitelná ve větší skupině pasažérů.

„Když cestujete s rodinou, partnerkou nebo přáteli, je těžké se věnovat jim a zároveň hlídat, zda nenastoupil revizor,“ dodává Rudolf.

Před několika lety mu k levnější jízdě občas pomohl i mladistvý vzhled. „Jednou se mi třeba stalo, že jsem jel s těžkým batohem z nádraží. S ním bych moc daleko revizorovi neutekl. Cvakl jsem si tedy raději alespoň dětský lístek. A rozhodl jsem se správně, hned na další zastávce přistoupil revizor. S tím dětským lístkem jsem měl docela strach, ale vše nakonec dopadlo dobře,“ zavzpomínal Rudolf.

K cestování bez lístku jej vede několik důvodů. „Co by člověk neudělal pro pěkný pocit z ušetřené desetikoruny. Navíc kvalita služeb, které dopravní podnik nabízí, je strašná,“ rozčiluje se Rudolf.

Přesto nejspíše i on svoji adrenalinovou zábavu opustí. „Stárnu a jsem stále pohodlnější. Občas si teď už lístek cvaknu a jednou to možná budu dělat pravidelně. Ale hromadná doprava by měla být podle mne zadarmo. Z daní na ni už tak přispívám docela vysokou částku,“ uzavírá černý pasažér. (pj)

Anketa: Jaké zkušenosti máte s revizory v Brně?

JAN HAJZLER
student, 27 let
Chovají se standardně, nemám žádné výtky. Mám vždy šalinkartu, takže jsem neměl důvod s nimi více komunikovat. Vždycky se chovali slušně, i k ostatním cestujícím. Podle mě by jich ale mohlo být víc. Potkávám je tak jednou za dva měsíce.

JAKUB HAVLÍČEK
učitel, 30 let
Chovají se různě. Když má člověk za celý den prohlédnout tolik lidí, tak asi nebude úplně nejpříjemnější. Je to problém té profese. Neslušní nebývají, ale ani ne milí. Už mě jednou chytli bez jízdenky, a to se mnou jednali věcně a spravedlivě.

ALENA OLENÍKOVÁ
podnikatelka, 42 let
Mám s nimi strašný zážitek. Nastoupila jsem, posadila malé dítě a šla jsem si cvaknout jízdenku. V tu chvíli mě chytil revizor, a když zjistil, že jsem Slovenka, začal mi nadávat do cizinecké havěti. Strážníci mi pak díky svědkům dali za pravdu.

JAN HERMAN
topič, 53 let
S revizory jsem nikdy neměl nijak výraznou zkušenost. Nemyslím si, že by se chovali obzvlášť mile, ale nejsou ani arogantní. Stěžovat si na ně rozhodně nemůžu. Hlavně asi proto, že nejsem černý pasažér, takže jsem se s nimi do konfliktu nedostal.

EVA JAROŠOVÁ
studentka, 22 let
Když je potkám, chovají se normálně. Nejvíc je vídám o Vánocích. Teď už jsem asi měsíc žádného nepotkala. Už mě i chytli, když jsem zapomněla šalinkartu. Pořád se chovali slušně, a i když jsem musela platit pokutu, neměla jsem z nich špatný pocit.