Předběžné informace říkaly, že zatancovat si na „Svoboďák“ přijde na tři tisíce lidí. A kolem páté hodiny je náměstí skutečně hodně zaplněné. I náhodným kolemjdoucím je zřejmé, že se zde bude dít něco výjimečného.

Málokdo také projde kolem bez povšimnutí. „Co se tady děje?“ ptá se žena hloučku, který čeká na první tóny. „Budeme tančit,“ odpovídá jeden z chlapců a očima hypnotizuje reproduktory.

Napětí stoupá. Na první pohled je jasné, že lidé se těší. I když ne každý se chystá tančit. „Ne, já určitě tancovat nebudu. Jen se chci podívat,“ směje se starší muž s fotoaparátem v ruce.

Asi sedm minut po páté se reproduktory rozezní hlasem Michaela Jacksona a rytmem písně Black or white. Uprostřed náměstí se dávají do tance první účastníci. Zatím jde o profesionály, ale brzy se k nim připojují i další.

Netrvá dlouho a kolem tanečníků je hlouček zvědavců. Sami netančí, ale chtějí se alespoň podívat, jak to jde ostatním. To je však někdy problém. „Vidíš tam? Nechceš vysadit?“ ptá se přibližně dvacetiletý mladík přítelkyně. Vzápětí ji bere na ramena.

Přestože diváků je víc než tanečníků, brzy se v rytmu hudby vlní několik desítek lidí. „Nejlepší je, že tančí nejen mladí, ale i ti starší,“ má radost ředitel pořádající taneční školy Dynamic Adam Šeda.

Když je vše v nejlepším, hudba utichá. Akce totiž trvá jen pět minut. „Co se děje? To už je konec? Škoda,“ lituje jedna z dívek, která podlehla známým melodiím a na náměstí si zatancovala.

Přestože jsou někteří lidé zklamaní, organizátoři zůstávají neoblomní. Tancování končí. „Bylo to plánované jen na pár minut. Navíc na nás tlačí hygienici kvůli limitům hluku, lidé si stěžují,“ vysvětluje rychlý konec Šeda.

Přestože taneční party trvala jen chvíli, je s ní Šeda spokojený. „Je škoda, že to nemohlo trvat delší dobu. Ale mám radost, že se akce povedla, vždyť jsme ji připravovali pouze měsíc. Určitě ještě něco vymyslíme, chceme lidem ukázat, že je fajn zatančit si společně,“ říká Šeda. Usměvavé tváře odcházejících tanečníků mu dávají za pravdu.