Kliknutím zvětšíteJe sobota dopoledne a Dopravní hřiště Riviéra se pomalu plní dětmi i dospělými. „Letos jsme tady už podruhé. Minule jsme si vyzkoušeli molekulární kuchyni, to bylo skvělé. Snad jí tady letos objevíme zase,“ doufá Martin Necid, který na festival vyrazil se čtyřletou neteří.
A má štěstí. U stánku chemické fakulty brněnského Vysokého učení technického si může vyrobit například kuličky sirupu a ještě na místě své dílo okusit. „Je to jako pít sliz, který chutná po ledovém čaji,“ komentuje svůj výtvor jedenáctiletá Markéta.
Kuličky sirupu nejsou jediné, co stánek nabízí. „Nechcete si nechat vyčistit zlaté nebo stříbrné šperky?“ ptá se kolemjdoucích jeden z chemiků, kteří mají stánek na starost.
Šance se hned chytá starší paní, která z prstu sundává zašlý snubní prsten. „Mám ho už čtyřicet let a vůbec nikdy ho nesundávám,“ vysvětluje Dagmar Kalvodová. Mladík ji ujišťuje, že to vůbec nevadí a dává prstýnek do jednoho z roztoků, kde jej nechává několik desítek vteřin. Po vytažení je šperk jako nový a starší žena ho skoro nepoznává.
Kromě brněnské techniky mají na Festivalu vědy stánky i další z brněnských univerzit. Univerzita obrany nabízí ukázku práce pyrotechniků, u stánku Veterinární a farmaceutické univerzity si mohou lidé prohlédnout rentgenové snímky zvířat. Geologové z Masarykovy univerzity zase učí větší i menší zájemce rýžovat zlato.
Velkým lákadlem letošního festivalu je také program Vida! centra. „Do kelímku ti naliju trochu obyčejného lepidla Herkules a přidám železné piliny. Až to pořádně promícháš, přidáme tam ještě trochu boraxu,“ popisuje jedna z vidátorek malé Karolíně postup výroby magnetické plastelíny. Šestiletá holčička nadšeně volá na svou mladší sestru a společně míchají lepkavou hmotu.
Dlouho jim to ale nevydrží. Jejich pozornost okamžitě upoutá robot, který stojí jen pár metrů od nich. „Tati, dívej, ten robot umí psát,“ křičí Karolína a okamžitě vyráží vstříc pohybujícímu se stroji, okolo kterého už stojí hlouček pozorovatelů.
Robot se dvěma pažemi se strojovou přesností vytahuje dopisní obálku a vkládá do ní pohlednici. Obálku zalepuje, s milimetrovou přesností na ni umisťuje známku a začíná psát adresu, kterou předtím zadala do počítače Eliška Senecká. „Pohled je pro mou mladší sestru. Až jí řeknu, že jí ho vlastně poslal robot, nebude mi věřit,“ směje se.
Přestože se venku prohání šedé mraky a místy se zdá, že bude pršet, organizátoři si s počasím hlavu nedělají. „Počasí bylo jedním z důvodů, proč jsme se letos rozhodli festival přemístit z Kraví hory na Riviéru. Je to tady kryté, takže se nemusíme bát deště," říká ředitel Hvězdárny a planetária Brno Jiří Dušek.
1
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
