S akciemi začal obchodovat ve dvanácti letech. V třídním kolektivu se nesetkal s pochopením. „Když jsme se bavili, co kdo dělal o víkendu, řekl jsem, že jsem koupil jednu akcii Microsoftu. Všichni se mi smáli, že jsem úplný retard. Prý jsem hloupý a utrácím peníze za kraviny,“ vzpomíná na reakce spolužáků Jan Sláma, který ve třinácti letech s pomocí kamaráda spustil svou první mobilní aplikaci Taháky do kapsy.

Inspirovali ho jeho rodiče, otec řídí firmu a matka je zdravotní sestra. „Už odmala se ve mně spojuje snaha posouvat se, dosahovat velkých výsledků a zároveň pomáhat,“ vysvětluje mladík z Medlánek, který se dříve rád věnoval rybaření nebo mineralogii. Zajímal se také o příběhy velikánů, jako byl Steve Jobs, a toužil přijít s něčím vlastním. Do jeho aplikace Nenech to být se zapojují školy a řeší problémy ve třídách. Pokud dítě pošle anonymní upozornění, případ šikany ihned přebírají odborníci ze školy, kterou dítě navštěvuje. U nezapojených škol už Sláma nezaručuje, že se podaří pomoc na škole sjednat.

Na základní škole se usměvavý mladík pravidelně setkával s šikanou. Terčem posměchu byla často dívka, která si nemohla dovolit nejnovější telefon. Spolužáci příliš nešetřili ani Slámu. „Jeden kluk mi vzal pouzdro a vyházel všechny propisky do různých kontejnerů. Jiného spolužáka do kontejneru zavřeli,“ líčí zážitky ze svého dětství.

Oblíbenou aktivitou byly takzvané činely. Děti se mlátily do uší

Výjimkou nebylo ani fyzické násilí. „U nás ve třídě byly populární činely, aspoň tak se tomu říkalo. Někteří se totiž bavili tím, že za někým přišli a flákli ho rukama zezadu z obou stran do uší. I mně se tohle stalo mockrát,“ popisuje situace, které se odehrávaly o přestávkách a vyučující je tak nezaznamenali.

Považuje za velké štěstí, že s ním rodiče odmala téma šikany probírali. „Pravidelně mi vysvětlovali, že se často stává, že ti, kteří jsou na základce odsouzení třídou, aby byli někde v rohu, dokážou v dospělosti a v životě mnohonásobně víc,“ říká mladík s titulem Nejaktivnější středoškolák roku 2017.

Zkusil problémy řešit s třídní učitelkou, to ale zpětně hodnotí jako chybu. „Když se učitelka před třídou zeptá oběti, jak to bylo, dítě samozřejmě nic neřekne,“ tvrdí. Podle něj je správné pobavit se nejdříve s někým důvěryhodným ve třídě, poté s obětí a až na závěr s agresorem. Doporučuje, aby děti chodily za metodikem prevence. „Problém je, že většina dětí na základce ani netuší, co ten pojem znamená,“ míní mladý muž, který přišel s nápadem založit online schránku důvěry na pomoc obětem šikany.

Že by mohl pomoct dětem s jejich trápením, si uvědomil v sedmnácti letech při hraní ping-pongu. „Byl jsem u babičky nahoře v dětském pokoji. Máme tam pingpongový stůl a já jsem si zrovna sám pinkal míčkem o zeď a najednou jsem si uvědomil, že lidé na šikanu neupozorňují,“ vzpomíná na počátky aplikace, kam můžou studenti nebo také zaměstnanci firem napsat a upozornit na ubližování, šikanu nebo i sexuální obtěžování ve svém okolí.

Namísto tří měsíců fungují přes tři roky

Zkušenost s šikanou měli i jeho dva kamarádi, se kterými dříve spolupracoval na několika projektech. O myšlenku se s nimi proto hned podělil. V začátcích se spojili s linkou bezpečí a brněnskou pedagogicko-psychologickou poradnou. Aplikaci původně plánovali na tři měsíce. „Byl v tom větší potenciál, než jsme si mysleli. Za první tři dny po spuštění se zapojila hned stovka škol,“ říká spoluzakladatel aplikace, která v roce 2017 získala ocenění Gratias Tibi a za tři roky se rozšířila do dalších čtrnácti zemí světa včetně Mexika nebo států Afriky.

Bavit se na úkor těch, kteří vybočují z řady, je podle Slámy přirozená lidská vlastnost. „V každé třídě je někdo odlišný. Je jedno, jestli je chytrý, hloupý, tlustý, hubený. Podstatné je, že vyčnívá. Spolužáci můžou myslet, že máte dokonalý život, tak vám ten život zkazí,“ říká. Také je přesvědčený, že některé děti si šikanou vybíjí problémy z domova. „Rodiče často nechápou, jak se z jejich dětí může stát agresor, ale když dítě doma vidí jen nenávist, nepřijde mu zvláštní ji projevovat i jinde,“ vysvětluje mladý podnikatel, kterému jeho aplikace vydělává peníze.

Za nejcitlivější případy považuje příběhy dívek, které posílají klukovi své nahé fotky a on je rozesílá dál. „Tohle je něco, co fakt nemám rád. Připadá mi to odporné. Když ostatní neznají kontext, vysmějí se jí. Jeden takový případ končil tím, že si ředitel školy pozval rodiče na schůzku, ale ne s tématem pojďme pomoct vaší dceři, ale pojďte se podívat, jaká je děvka,“ kroutí hlavou Sláma, který kvůli práci přestal stíhat studium. Z brněnského gymnázia přestoupil na dálkovou střední školu zaměřenou na ekonomiku a podnikání. Dokončil ji letos v červnu a na vysokou školu se nechystá.

Bez schránky důvěry se z oběti může stát agresor

Jeden z anonymních příspěvků v aplikaci se od ostatních poněkud odlišoval. „Chlapec popsal šikanu, kdo ho mlátí a že se mu ostatní smějí. Za tím bylo datum 1975 a že tohle by napsal, kdyby tehdy existovala schránka důvěry, jako je naše. Jenže žádná nebyla, takže šikanou trpěl až do konce studia,“ říká. Příběh muže pokračoval do současnosti. „Bylo to drsné. Z oběti stal agresor a celý jeho život je negativní. I když se mu daří a buduje kariéru, je vlastně pořád nešťastný,“ sdílí své dojmy Sláma.

Vzkazy přichází také od rodičů šikanovaných dětí. „Třeba nám píšou, že díky Nenech to být nešli zmlátit toho spratka, který jim šikanoval dítě. Nějaký tatínek psal, že když se dozvěděl, co někdo dělá jeho dceři, měl chuť ho jít okamžitě zmlátit. Dcera ho přesvědčila, aby raději napsal nám,“ říká Sláma, jehož aplikace pomáhá ve školách i firmách a brzy ji plánuje rozšířit také pro oběti domácího násilí.

Do dneška aplikace pomáhala s šikanou téměř šesti tisícům dětí. „Malý krok správným směrem může udělat hrozně moc dobrého. Stačí odeslat to blbé upozornění a můžete někomu úplně změnit život. Nebo můžete naprogramovat webovou stránku a můžete pomoct tisícům dětí. Pořád se na to snažím dívat ne tak, že je super, co jsme dokázali, ale je super, co ještě dokázat můžeme,“ uzavírá.

Jana Kopecká