Nemožnost dítěte se ve škole dostatečně projevit nebo malá propojenost s praxí a přírodou, to jsou základní výtky vůči školství, které před dvěma lety svedly dohromady šest rodin. Skupina se časem rozrostla o dalších pětadvacet lidí. „Děti nechceme hodnotit, pokud si to tedy nevyžádají. Ve třídě navíc stráví jen tři dny v týdnu. Zbylé dva budou jezdit na exkurze a výlety. Třeba do mlékárny, čistírny, divadel nebo na výstavy," vypočítává.

Čtení a počítání pak podle ní žáci propojí s realitou, například si zorganizují výlet. Nabídka předmětů je navíc pestřejší než na klasické základní škole. Děti si tak můžou zvolit, co se chtějí učit. Letos jich nastoupilo třináct. „Máme jen první stupeň. Žákům se věnují dva učitelé zároveň. Celkem máme čtyři, budou se střídat," říká Kostřicová.

Do školy nastoupil i její syn, v budoucnu do ní má v plánu umístit i jeho dva sourozence. „Chci, aby měli větší prostor se projevit. Individuálnímu přístupu pomůže právě víc učitelů. Každé dítě má totiž jiné tempo, víc dospělých také lépe zvládne krizovou situaci," tvrdí Kostřicová. Matka na mateřské dovolené je i předsedkyně školské rady.

Mezi zakladatele patří také současný ředitel školy Milan Růžička. „Za sedm let jako pedagogický poradce jsem cítil frustraci, jak omezeně jsem mohl řešit problémy dětí. Se systémem prakticky nešlo pohnout," popisuje své pohnutky ředitel Milan Růžička.

Měsíčně rodiče za jedno dítě zaplatí tři tisíce korun, které pokryjí náklady na výlety a školní pomůcky. Soukromá ZaHRAda je stejně jako ostatní uznaná ministerstvem školství a musí plnit vzdělávací program. „Ten určuje cíle, ale nepředepisuje metody. Můžeme být venku a přitom učit děti číst a počítat," usmívá se Kostřicová.

Komunitní škola v Tišnově je podle ní otevřená pro všechny. „Stačí, aby rodiče chtěli vést děti stejně jako my," uzavírá zakladatelka.

GABRIELA PETRIKOVÁ