„S dětmi pracuji už několik let,“ konstatoval vychovatel jundrovské rodinné školky Jůlinka Jiří Podhradský. Kvůli silným populačním ročníkům v sedmdesátých letech a velkému počtu jejich dětí začaly mít brněnské školy problémy s umístěním nových žáčků. Tehdy ho napadlo založit svou mateřinku.

„S kolegyní, která se mnou pracovala ve středisku pro mládež, jsme se matek dětí ptali, jak si představují ideální školku. Většina z nich dávala přednost zařízením s malým počtem dětí a domácí atmosférou,“ informoval Podhradský.

Individuální přístup je podle něho tím, čím se rodinná školka liší od klasické. „Dětí je nanejvýš dvanáct. Kromě dvou vychovatelů se jim věnují tety. Školku navíc navštěvuje naše babička,“ vypočítává Podhradský. Další rozdíl je v ceně. „Rodinná školka je dražší než státní. Rodiče v ní však platí méně než ve srovnatelných zahraničních školkách,“ myslí si Podhradský.

Rodinnou Miniškolku Karásek otevřela před rokem ve svém domě v Brně i Dana Kubová. „Někdy se do programu zapojuje syn. A vnuk tam chodí,“ uvedla Kubová. Malé mateřské školy podle ní nejsou úplnou novinkou. „Podobně jsem pracovala už na začátku devadesátých let. Spousta rodičů tehdy začala podnikat a potřebovali děti pohlídat do pozdního večera,“ připomíná Kubová.