Modlím se za lékaře, říká biskup Cikrle. A co další jihomoravské osobnosti?

/ANKETA ROK S COVIDEM NA JIHU MORAVY/ Proměnila každou oblast života. I na jihu Moravy již rok trvající pandemie koronaviru změnila lidem životy. Uzavřela muzea, znemožnila divákům zajít do divadla na představení, jít se vykoupat do akvaparku. Mnozí Jihomoravané místo ranní jízdy hromadnou dopravou do práce zůstávají doma. Jihomoravské osobnosti z různých sfér Rovnosti řekli, jak pandemie zasáhla do jejich životů a fungování institucí v nichž působí.

Modlím se za lékaře, říká biskup

Zdroj: Deník/Attila Racek

Vojtěch Cikrle, brněnský biskup

Omezení vyvolaná pandemií koronaviru zásadně změnila zaběhnutý systém mé každodenní práce. Nejen té úřednické, které má každý biskup hodně, ale především pastorační, která spočívá v blízkém kontaktu s druhými. Osobní setkávání jsem musel vyměnit za hodiny strávené u telefonu a počítače. Mnohonásobně narostl počet příchozích e-mailů vyvolaných současnou situací a při jejich pročítání a snaze druhé potěšit a povzbudit jsem velmi vnímal a stále vnímám jejich narůstající nejistotu a obavy. O sebe i o druhé, protože koronavirová doba ukázala svět křehčí a zranitelnější víc, než jsme si všichni doposud mysleli. V době pandemie déle než jindy zůstávám v kapli před svatostánkem. Každý den se modlím za lékaře, zdravotní sestry, policisty, hasiče, politiky i běžné občany, kteří nezištně pracují a finančně přispívají pro dobro ostatních. Všechny, kdo byli a jsou na celém světě ve ztížených podmínkách jakýmkoliv způsobem k dispozici druhým, považuji za hrdiny naší doby.

Nejstarší občanka města Veselí nad Moravou Ludmila Klaudová šije roušky.

Milníky roku s covid na jižní Moravě: stoletá šička nebo dopad horší než okupace

Víc přemýšlím o životě, říká ředitel dopravního podniku

Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna Zdroj: Deník/Attila Racek

Miloš Havránek, generální ředitel Dopravního podniku města Brna

Poslední rok se na činnosti dopravního podniku odrazil výrazně. Lidí s námi jezdí strašně málo. To má jednak obrovský ekonomický dopad, ale i výrazný společenský, pandemie ovlivnila přemýšlení o poslání dopravního podniku a filozofii městské hromadné dopravy. Naše činnost je navázaná na lidi, na cestující, a když jezdíme s prázdnými vozy, tak to nedává žádný smysl. Někdy přemýšlím nad tím, jaký bude návrat do normálu, jestli se k nám cestující vrátí. Možná získají jiné návyky. Doufám, že hysterčím, ale až tato doba skončí, tohle všechno se bude zvažovat. Z osobního úhlu pohledu musím říct, že se člověk snaží být silný. Respektive, člověk musí být silný, zejména když se to od něj očekává jako od lídra firmy. Na druhou stranu, čím déle tato situace trvá, a čím víc je nejistá - vždyť už jsme si mysleli, že vidíme světlo na konci tunelu a pak přišly mutace nemoci - tak se musím přiznat, že i já se někdy v noci vzbudím a přemýšlím nad tím, co bude dál. Denně slyšíme výměny názorů, co s tím vším budeme dělat, místo abychom něco intenzivně dělali a snažili se tuto dobu překonat. Poslední rok tedy víc přemýšlím o životě. Ovšem všichni potřebujeme občas vypnout a soustředit se na něco jiného. Dříve jsem hodně jezdil s našimi vozy. Viděl jsem v tom nejen lepší poznání dění v podniku, ale i relax. Nyní se ale člověk musí víc chránit, protože kapitán by měl zůstat na palubě až do posledka. Na Vánoce jsem od manželky dostal stavebnici Lega, nádherný model auta. Když jsem se vyležel z Covidu, naštěstí doma a ne v nemocnici, ale musel jsem zůstat ještě doma v karanténě, tak jsem skládal tuto stavebnici. Hotový model mám nyní v práci a vždy, když se na něj podívám, je to pro mě známka trpělivosti. I takové skládání stavebnice může být jedna z variant, jak se udržet pohromadě.