Co vás vedlo k tomu, takový projekt v Brně začít?
Pracuji pro různá města po celé republice, zejména jsem uskutečnila projekty týkající se vizuálního smogu a kultivace veřejných prostranství. Uzavření ulice pro auta nabízím na radnicích už rok a půl. Nikomu se do toho nechce a není vůle, tak jsem si řekla, že když už to tak nabízím, tak bych to měla zkusit sama ve svém městě. Je to ideální pole, protože úředníci i politici mě tady už znají, jednali jsme spolu v minulosti ohledně jiných projektů. A samozřejmě mám pocit, že to je potřeba a měli bychom tímhle způsobem naše města začít formovat.
Kde jste se inspirovala?
Dlouho vím o taktickém urbanismu a o tom, že je to ve světě běžná praxe. Jde o testování nového využití ulice, které zahrnuje účast prostřednictvím zážitku. Neptáme se lidí dopředu abstraktními dotazníky, ale zprostředkováváme jim zážitek. Až poté zjišťujeme, co je dobré, co není, co se jim líbí a co ne. Podobné projekty jsou například v Itálii, v Albánii nebo v New Yorku. Už byly dokonce i u nás, ale ne na šest měsíců. Například spolek Pěšky městem dělá skvělou práci s projektem Pěšky do školy, který probíhá v řadě měst po celé republice. Jedná se o uzavírání ulic pro auta, když jdou děti do školy a ze školy. Ukazuje se, kolik lidí nerespektuje děti jako něco hodnotného a nechce jim dopřát svobodný a bezpečný pohyb ve městě.
play_fill
Jak se vám podařilo přesvědčit podnikatele ve Vachově ulici, aby se na projektu podíleli?
O větším pohybu chodců v ulicích se říká, že by měl zvýšit tržby provozoven. Nezkoušelo se to tady na tak dlouhou dobu, takže nemám příklad z Čech. Ale vzhledem k tomu, že to funguje třeba v Albánii, proč by to nefungovalo tady? Šla jsem za podnikateli s tím, ať investují do veřejného prostoru, že jim to zvýší příjmy. Ale musí investovat, spravovat nekomerční sezení a nabídnout městu přidanou hodnotu nad rámec obyčejné zahrádky. Od nich to chce odvahu, musí mi věřit a musí věřit tomu projektu. S tím bojujeme samozřejmě pořád. Ale přijde mi to velice nosné, protože projekt není závislý na politickém nastavení, dotacích a podobně. Jsou to právě drobné lokální podniky, které by se měly starat o veřejný prostor.
Veronika Rút Fullerová
- má dvaatřicet let
- designérka, která svou praxi rozvíjí od roku 2012
- vystudovala Střední školu umění a designu v Brně a obhájila magisterskou práci na téma veřejný prostor na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně
- rok studovala na LUCA School of Arts v Belgii
- absolvovala 9 let studia dějin umění a designu
- ve svém volném čase ráda zpívá a zkoumá principy lenošení na ulicích v zahraničních městech
Bylo obtížné se dohodnout s podnikateli i s místními?
Je to boj o ulici. Každý má svůj zájem, který si představuje, že se na ulici promítne. Majitel domu vám řekne, že chce, aby na ulici nebylo parkování, aby se mu líp zásoboval jeho dům. Rezident vám zase řekne, že nechce žádné hospody, a že chce parkování po obou stranách ulice. No a kavárna nebo hospoda vám řekne, že chce teda radši tu zahrádku místo parkování. Takže kdo má vyhrát? To je přesně téma toho projektu. Zásadní bude zpětná vazba, kterou budeme teď půl roku sbírat. Samozřejmě při přípravě projektu jsme jednali také s úředníky a politiky. Všechny jsem si vyslechla a kvůli každé zmíněné skupině se dělaly určité kompromisy.
Můžete zmínit konkrétní problémy, které při vyjednávání nastaly?
Spousta jich pramení z toho, že to v Česku nikdy nikdo nedělal a lidi to neznají, takže si to nedovedou představit. Rezidenti mají obavy, že tam budou stánky, a že tam lidi budou řvát od rána do večera. Trochu se jim to plete s festivaly nebo živelnou akcí typu Zažít město jinak. Ale my testujeme nové využití ulice dlouhodobě. Budou dny, kdy tam bude víc lidí a víc seniorů nebo malých dětí, protože je v okolí nějaká akce. Pak budou dny, kdy bude pršet a nebude tam nikdo. Je to odpočinková zóna, ale není to párty ulice. Rezidenti mi nevěřili, ani majitelé nemovitostí si nedovedli představit, co to vlastně znamená. Takže nejhorší byl asi právě boj s neinformovaností a s neschopností si představit, jak normální věc to vlastně je. Myslím si, že se to ukáže až časem, až se nám podaří tu ulici zkrášlit a ozelenit.
Co všechno se už teď v ulici změnilo a jak se bude projekt dále rozvíjet?
Upravili jsme podmínky vjezdu. Je to ještě částečně v procesu, ale zbyde tam ve výsledku jedno místo pro invalidy a do půl jedenácté dopoledne je povoleno také zásobování. Povedlo se dodat do ulice nekomerční sezení, ve spolupráci s Janicou Šipulovou z Consequence forma a partnery Egoé a LINO design jsme navrhli nějaké základní nastavení . Tím začínáme a postupně by tam měla přibývat zeleň. Budou tam různé workshopy, například pro studenty krajinářské architektury. S pomocí dobrovolníků a dalších lidí, které cokoli napadne, se to dá rozvíjet dál. Viděla jsem třeba rodinku, která si tam přišla zakopat. Táta s dcerami si kopal s balonem, což by na ulici, kterou projíždějí auta, nebylo možné. Takže je to prostor pro nápady a rozvoj si nepředstavuju tak, že já tam všechno navrhnu. Není to festival tohoto typu, za mě jde o co nejnormálnější provoz, tak aby se to stalo novým, normálním, racionálním používáním ulice. A nebylo to nic šokujícího.
Do kdy projekt ve Vachově ulici potrvá a je podle vás šance, že nakonec bude permanentní?
Projekt bude trvat do konce října. Zásadní je otestovat to v průběhu této doby, sbírat zpětnou vazbu a nějakým způsobem ji vyhodnotit. Není zásadní, jestli zrovna na téhle ulici budeme pokračovat. Důležité je inspirovat ostatní, zdokumentovat celý proces a vytvořit návod, rozjet veřejnou diskuzi a přemýšlení lidí o tom, jak vlastně město využíváme a co je pro nás důležité. Jestli, když se zbavíme šesti parkovacích míst, nezískáme z dané ulice mnohem víc. To je to zásadní poselství. Příště ten projekt může být třeba zadán nějakým politikem, nebo spolkem z řad rezidentů, nebo se spolu můžou dohodnout i obchodníci.
Získali rezidenti nějakou náhradu za zrušená parkovací místa?
Je důležité si uvědomit, že to nebyla rezervovaná místa pro rezidenty té ulice. Takže tam většina z nich nikdy nezaparkovala, těch míst je opravdu velice málo. Teď na tom v podstatě vydělali, protože získají rezervovaná místa v ulici za rohem a budou je mít jako rezidenti pro sebe. Debata o těch parkovacích místech je ale taková trošku absurdní. V Brně-středu je osmdesát tisíc lidí a tady jde o šest parkovacích míst. Ta ulice může sloužit daleko více lidem i z řad samotných rezidentů a můžeme ji využívat mnohem více tvůrčím způsobem a zajímavěji než jako parkovací místo. Všichni rezidenti ulice také získali slevu deset procent v těch gastro podnicích, které to berou jako poděkování za trpělivost. Samozřejmě pro ty rezidenty to je nějaká zátěž.
Ocení podle vás lidé tento projekt a případně pro jakou cílovou skupinu nakonec bude nejvhodnější?
Já doufám, že pro širokou veřejnost, zejména rodiny s dětmi nebo seniory, kteří si tam budou moct přes den odpočinout. Ulice je skoro celý den ve stínu. Je to jedna z mála ulic, kde může člověk vegetovat ve stínu a mezi zelení, kterou postupně doplňujeme, si myslím, že to bude velice příjemné. Takže doufám, že to docení všichni.
Někteří odpůrci projektu argumentují také nemožností průjezdu záchranných složek. Jak se k tomuto stavíte?
To je nesmysl. Naivita těch lidí je obrovská. Na odboru dopravy by nikdy nikdo nepovolil, aby tam nemohli zajet hasiči. Samozřejmě, že případný průjezd by byl možný. Jezdí tam i popeláři, je nutné počítat s běžným provozem, tak, jako je to například v Barceloně, v částech uzavřených pro auta. Vždycky je tam nějaká dopravní obslužnost, jen jsou jiná pravidla. Navíc je to slepá ulice, to znamená, tam nikdy nikdo neprojížděl, proto jsem ji také vybrala. Jde o nechápavost lidí, kteří si nedovedou představit žádnou jinou verzi ulice, než že všude parkujeme a projektují si svoje obavy do takových jakýchsi šílených, nereálných a zbytečných scénářů. Právě proto, abychom tyhle obavy rozptýlili, je nutné ukázat, že ta ulice může fungovat a není třeba se bát.
Jaká je podle vás největší designová bolístka Brna?
Určitě nedostatek zeleně, povrchy a celková péče o veřejné prostory. Opravilo se tady pár náměstí a zbytek ulic je v dezolátním stavu. Například na Jezuitské, což je přímo v centru Brna, není nikdo schopen vydláždit ani chodník, což je absurdní. Je to naše neschopnost pečovat i o méně důležité ulice, které nejsou hned na ráně, a dopřát běžnému člověku komfort na určité úrovni. Byla bych ráda, kdyby se toto posunulo, aby běžný člověk v Brně získal aspoň trošku důstojné veřejné prostranství, od Komárova až po Soběšice.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nový cyklopruh v Brně. Projeďte se po novince v Jugoslávské ulici
