Kamil Ryml. Vlak zachytil jeho pravou nohu a odmrštil jej. Šťastlivec přežil. Vyvázl jen se zlomenou nohou a je stále hospitalizovaný v brněnské Úrazové nemocnici.

Vzpomenete si, jak k nehodě došlo?
Spěchal jsem do práce a byl přesvědčený, že ujíždějící vlak stihnu. Sice jsem předtím vypil několik piv, ale opilý jsem určitě nebyl. Najednou jsem odněkud slyšel volání – pozor, jede vlak! Pravou nohu jsem měl v té chvíli pod peronem, ale než jsem ji stačil vytáhnout, vzalo mě to. Byl jsem sice v šoku, ale na hodně věcí si přesto dobře pamatuju.

Musíte mít zřejmě silný kořínek, že jste hned po sražení vlakem neomdlel.
Asi ano. Mám toho v životě dost za sebou. I čtrnáct bouřlivých let, o kterých bych nerad mluvil. Z té doby mi zbylo jenom tetování. Víte, každou chvilku o tom maléru přemýšlím. Pořád nechápu, proč zrovna mě potkalo takové štěstí, že jsem přežil jistou smrt. I kamarádi mi to říkají. Jeden z nich mi přinesl knihu od finského spisovatele Miky Waltariho. Jmenuje se Šťastná hvězda, a tak si ji čtu.

Četl jste i předtím?
Ano, jenže spíše sportovní stránky novin a také časopisy. Událost s vlakem mě hodně poznamenala a fakt se mi stále vrací. Měl jsem skutečně z pekla štěstí. Mám jen zlomenou nohu a pár odřenin.

Už za vámi byla manželka?
Nejsem ženatý a ani jsem nebyl. Seznámil jsem se na inzerát se třemi holkami, ale ani s jednou jsem nevydržel. Nebo spíše ony se mnou. Mám jenom pár dobrých kamarádů z práce a z hospody. Viděli mě v televizi, tak mi hned telefonovali. Ozvala se také máma z Jablonce nad Nisou. Já za ní moc často nejezdím, nanejvýš jednou za dva roky.

Co vám řekla?
Zeptala se: Proboha, cos to zase vyváděl? Musím se polepšit. Snažila se, aby ze mě něco bylo, a já jí moc radosti zatím neudělal. Brácha Martin a sestra Jaroslava jsou hodnější. S nimi maminka moc starostí neměla. Víte, že už jsem prastrejda?

Netoužíte po dětech?
Třeba jednou jo. Nevím.

Berete nehodu s vlakem jako velké životní varování?
Jo, asi bych měl jít lepší cestou. I když teď už jsem sedm let fakt v pohodě. Nic špatného jsem neudělal. Držím se a věřte, že se budu snažit i dál sekat dobrotu. Ozvalo se svědomí.

Čím se živíte, že si můžete dát před prací pár piv?
Ačkoliv jsem se vyučil strojním zámečníkem, celý život dělám u zedníků. Je tam pohoda a dobrá parta. Hlavně nemusím sedět někde v kanceláři, jsem rád na čerstvém vzduchu. Nakonec, vyrostl jsem na horách.

Teď ale budete muset s lyžováním chvilku počkat.
To se nedá nic dělat. Jezdím na sjezdovkách i běžkách, na nich jsem i hodně závodil. Jako dorostenec jsem dokonce velmi slušně běhal, trénoval mě pan Špoták. Býval jsem dobrý, ale pak jsem začal kouřit, pošilhávat po kamarádech a s nějakou tréninkovou disciplínou byl definitivní konec. Jako malý kluk jsem v jabloneckém Liazu trénoval i vedle atletického mistra Evropy v běhu na čtyři sta metrů Karla Koláře. Moc dobře se známe.

Chcete někomu poděkovat?
Lékařům a sestřičkám, kteří mi tady v brněnské úrazovce pomáhají. Jsou skvělí a drží mě nad vodou. Potřebuju to.