Brněnská Janáčkova akademie muzických umění slaví v těchto dnech narozeniny. Je jí přesně šedesát let. Jedním z absolventů akademie je i herec Pavel Trávníček. V Brně prožil léta na studiích s kamarády, z nichž se později také stali slavní herci: s Pavlem Zedníčkem, Jiřím Bartoškou, Karlem Heřmánkem či Bolkem Polívkou.
Na akademii jste zpočátku studoval v uvolněných šedesátých letech. Byl a to štastná léta?
Šťastná? To je možná slabé slovo. Byl jsem s kamarády v euforii. Najednou nás začali učit profesoři, jejichž jména jsme se předtím báli skoro vyslovit. Mohli jsme studovat dramata západních autorů a cokoliv číst. Byla to velmi liberální doba, která nás neustále opíjela. Hráli jsme avantgardní divadlo, prostě nádhera. Bohužel to ale všechno trvalo jen dva roky a kouzlo svobody skončilo.
Proč v Brně studovalo tolik úspěšných herců?
Janáčkova akademie nebyla protekční škola hereckých dětí jako pražská DAMU, ale talentů. Hlásili se na ní normální kluci a holky, kteří chtěli hrát a když měli talent, nic jim nebránilo. Ať už byl tehdejší systém jakýkoliv, měl jednu velkou výhodu. Z talentovaných studentů se po promoci nestali odkopnutí komedianti bloudící někde po štacích a dabingu. Akademie jim totiž zajistila i angažmá. Stačilo si jenom napsat žádost třeba do divadla v Uherském Hradišti, přijel se podívat ředitel divadla a když ho člověk zaujal, měl zajištěné místo.
Mnoho vašich spolužáků přišlo do Brna studovat z menších měst nebo vesnic. Čím to, že děti z malých měst to často v životě dotáhnou dál než z velkých měst?
Podívejte se třeba na Libušku Šafránkovou nebo Pavla Zedníčka z kovářské rodiny. Děti z menších měst mívají mnohdy k morálnímu životu blíž než velkoměstské. Ti často ani neví, co všechno život obnáší a jak se mají o sebe v budoucnu postarat. Navalí se na ně první velké problémy a řeší je drogami, skokem z mostů a dalšími hrůzami. Děti z vesnic byly často odmalička zvyklé doma pomáhat. Měly jiný vztah k místu, kde se narodili. Život přece není jen škola, Mc Donald´s a metro. Takhle to vážně nechodí.
