Je půl osmé večer a všem, kteří procházejí kolem Rubínu musí být jasné, že se v něm děje něco neobvyklého. Dovnitř totiž nemíří smetánka v dobře padnoucích oblecích, ale obyčejní lidé v obyčejných pyžamech.

Někteří sem jdou už poněkolikáté, jiní poprvé. Na těch je nervozita znát na první pohled. „Je to pravda a budou tam všichni v pyžamech, nebo budu za blázna?“ taková otázka se evidentně honí hlavou hned několika lidem ještě před vstupem do Rubínu.

Pár vteřin poté je jasné, že obavy byly zbytečné. V pyžamech jsou totiž úplně všichni. „A to nejen hosté, ale i šatnář, barmanka a hudebníci. Jediný, kdo se nechtěl převléct do pyžama byli tanečníci, kteří program zahajují. Jako kdyby to v pyžamu neodtancovali,“ zlobí se naoko organizátorka plesu Jitka Dubská.

A přiznává, že to nejsou jen návštěvníci, kdo může být překvapený. „Zaskočení jsme i my. Podívejte se kolik spoustě z těch lidí je. Často to nejsou žádní dvacátníci. A přesto do toho šli. A někteří dokonce jeli v pyžamu trolejbusem přes celé město. Ty fakt obdivuju,“ tvrdí pořadatelka. A pohled na skupinky lidí, kteří si u šatny svlékají svršky a vystavují tak na odiv svá pyžama, jí dává za pravdu.

I když má ples oficiálně začínat v půl osmé, lidé se tou dobou teprve trousí dovnitř. Parket zeje prázdnotou a návštěvníci buď postávají u baru nebo sedí u stolu a povídají si. „Nás sem nalákali známí. Tvrdili, že je to super, tak jsme se nechali přesvědčit a přišli jsme. A zatím se nám tu líbí. Jako recese je to opravdu dobré,“ usmívá se například Ladislav Pitel. Nervózní není. Uklidnili ho desítky stejně oblečených návštěvníků.

Kapsička na cigarety

Podobně jsou na tom i ostatní, což se ukazuje hned, jak začne hrát hudba. Nikdo nemá strach vstoupit na parket. „Není se proč stydět. Když jsme tady všichni v tomhle,“ směje se například sedmadvacetiletá Iva Macíková a předvádí své pyžamo s elegantní kapsičkou na cigarety.

Je jedna z těch, kteří se sem vrací už poněkolikáté. „Byla jsem na prvních dvou ročnících. Tehdy to byla ještě taková rodinná akce. Všichni jsme tehdy byli hodně rozpačití. Nevěděli jsme, jestli máme fakt přijít v pyžamu nebo je to jenom vtip,“ vzpomíná dívka.

Nakonec si pyžamový ples oblíbila. „Je to výborná recese. A navíc se nemusím malovat a česat,“ směje se Macíková a odchází se s přáteli bavit na parket.

Tam je brzy plno. Muzikanti totiž hrají různé klasické hity jako je třeba Mamma Mia od Abby nebo písně z dílny Karla Gotta. Lidé se tak nenechávají dvakrát pobízet a za chvíli se situace z půl osmé úplně obrací. Prázdné jsou stoly a živo je na taneční ploše. V pyžamech jsou si totiž všichni rovni a nikdo se nemusí za své taneční umění stydět.