Je sobotní odpoledne a více než dvě stě nadšenců předvádí na hradě Veveří lidem boje z konce druhé světové války. Střet německých jednotek a vojáků Rudé armády z dubna 1945 na hradě a v jeho okolí se před zraky stovek přihlížejících odvíjí díky dalšímu ročníku tradiční akce Veveří-Eichhorn.

Vojáky se to na hradě hemží už od rána. Na horním nádvoří si zájemci prohlížejí tábor Rudé armády, v černé kuchyni nahlíží do hlavního štábu německých okupačních vojsk. „Tohle jsou zbraně z roku 1942. A všimněte si opasky. Jsou plátěné, protože tolik vojáků nemohlo mít kožené," představuje lidem výbavu sovětských vojáků v táboru jeden z nich.

S blížící se druhou hodinou odpolední, kdy mají padnout první výstřely, vojáci začínají pochodovat na louku pod hradem. Areálem se ozývá rytmický pochod desítek párů vojenských bot na nohou vojáků, řídících se buď rusky nebo německy vyslovenými povely. „Na přelomu dubna a května 1945 došlo v prostorách pod hradem Veveří k napadení ustupující německé jednotky jednotkami sovětské armády a my teď lidem předvedeme tento příběh," říká historik Ladislav Mucha.

Stovky návštěvníků netrpělivě očekávají začátek bojů. Do bitvy se zapojí i dobová těžká vojenská technika. „Teď projíždí absolutní originál německého obrněného transportéru z druhé světové války, řídí jej jeho majitel, který jej zrekonstruoval," upozorňuje dav Mucha a lidé se ohlížejí za vozidlem, v němž sedí němečtí vojáci s hlavami pokrytými typickými přilbami.

Napětí mezi davem stoupá se zvětšujícím se množstvím vojáků a techniky shromažďujících se na bojišti pod pyšnými kamennými zdmi hradu Veveří. „Od roku 1943 byla na hradě umístěná tajná výroba pro technickou a policejní akademií SS. Vyráběly se tady tajné zbraně. Koncem dubna 1945 výroba skončila a z hradu se stal lazaret. Z daného období se nám zachovaly vzpomínky doktorky Kubínové, která se na hrad s rodinou přišla schovat před válečnými událostmi v Brně. A šestadvacátého dubna 1945, když bylo Brno osvobozené, doktorka zažila událost, kterou budeme rekonstruovat. Tehdy německou tankovou kolonu, která jela podpořit německá vojska bojující o Bystrc, zaskočili v prostoru Rokle ruští kozáci," komentuje pro návštěvníky historik Vlastimil Schildberger.

Výstava Velké Brno v Křížové chodbě Nové radnice v roce 2009.
Sto let od vzniku Velkého Brna: posílil český duch města

A vzápětí se jeho slova stávají skutečností a celý příběh se začíná odvíjet před zraky diváků. Pod hradem projíždí německá kolona. Vojáci se zdají být poměrně klidní, domlouvají se mezi sebou. Najednou se ozývá střelba a křik, a ke koloně se řítí skupina ruských kozáků na koních. Boj začíná. Za ohlušujícího rachotu výstřelů a mužského křiku po sobě střílí němečtí a sovětští vojáci. Z jednoho z obrněných transportérů stoupá k nebi hustý dým, v němž se míhají siluety vojáků mířících a střílících po sobě. Němci přesile podléhají, z jednoho z aut visí přes korbu mrtvý německý voják, další leží nehybně nebo se svíjí v bolestech na zemi.

Bitevní vřavu přerušuje ženský hlas vyprávějící vzpomínky doktorky Kubínové. Mluví i o dnech po napadení německé kolony a osvobozování Veveří sovětskou armádou. „Hřmění bomb nepřestává celý den. Po poledni vidíme po náletech mraky kouře nad Brnem. Nesčetně krát lezeme do našeho krytu, protože nevíme, zda nebude bombardován hrad, kde jsou stále německé tanky. Celý den - pravé peklo," nesou se slova vzduchem.

Bitva mezitím pokračuje. Desítky vojáků po sobě pálí ze zbraní i kulometů. Jedna skupina vojáků z obou stran se náhle ocitá tak blízko sebe, že odhazují zbraně a začínají bojovat holýma rukama. Postupně se vzájemně zabíjí, nebo zraňují, až už bojují jen jeden německý a jeden sovětský voják. K tomu přibíhá na pomoc i spolubojovník, a společnými sílami Němce zabíjí.

Vojáků bezvládně ležících na bojišti přibývá. Rudoarmějci postupují stále dál a dál. Bitevní vřavu v pravidelných intervalech přehlušují rány silnější, než všechny předchozí. „Támhle je tank, už se blíží," volá ve vytržení v davu přihlížejících malý kluk v modré bundě a prstem ukazuje doprava, odkud skutečně na scénu vjíždí na pomoc Rudé armádě ohromný tank.

Na Brněnské přehradě v sobotu třináctého dubna zástupci brněnského dopravního podniku slavnostně zahájili 73. plavební sezonu. Přímo před zraky stovek lidí technici spustili na vodu loď Stuttgart.
Už plují. Na Brněnskou přehradu opět vyjely lodě

Rudoarmějci postupně ovládají situaci a vítězí. Na bojiště přijíždí v autech důstojníci, zdravotníci ošetřují raněných. Dva sovětští vojáci před sebou vedou, nebo spíše vlečou téměř bezvládného německého vojáka do zajetí. Boj končí. „Krásná bitva, moc jsem si ji užil, byli perfektní. Podobné akce vyhledávám a ta dnešní byla moc povedená," chválí dění Slovák Matúš Krčmár.

Vojáci dětem rozdávají prázdné nábojnice na památku, mrtví Němci ožívají a společně se sovětskými se na památku fotí. Z reproduktorů se zatím ozývá hlas moderátora, který čtením jmen padlých, kteří položili život ve skutečných bojích u Veveří v dubnu 1945, připomíná děsivou minulost, jenž je předlohou hrané bitvy. „Bitvy se zúčastnilo dvě stě dvacet vojáků, rovnoměrně na obou stranách. Všichni jsou velmi zkušení a mají na kontě mnoho podobných bitev, Příští ročník akce Veveří-Eichhorn chceme také věnovat druhé světové válce, doufáme, že bitva bude ještě větší a zajímavější," láká za pořádající organizaci Acaballado Ivan Vystrčil.