Poprvé se setkali už letos na jaře. „Tehdy naše práce spočívala v důkladné dokumentaci. Museli jsme vše nafotit nebo třeba udělat chemické rozbory. Jde o starý a cenný nábytek. Nesmíme si dovolit udělat chybu," vysvětluje pětadvacetiletá dívka.

Na dalším setkání pak studenti začali mobiliář zákristie rozebírat a přesouvat do ateliérů. Znovu se uvidí na jaře.

Práce na obnově dřevěných zdobených skříní se podle ní příliš neliší od té, kterou běžně dělá. „O něco horší už to bylo s angličtinou. Je třeba správně formulovat otázky, abychom si dohodli správný postup. Odborný jazyk je složitější," zdůrazňuje.

Kromě zkušeností v oboru získala budoucí restaurátorka také nové přátele. „Při druhém setkání jsme už byli jako staří přátelé. Samozřejmě jsme netrávili čas jen v ateliérech. Ukázali jsme jim třeba brněnské kluby. Oni nás pak na oplátku pozvali do svého hostelu na večeři," vzpomíná Mazálková.

Už pomalu plánuje, že své nové kamarády v Mnichově navštíví. „Teď, když tam mám kontakty, to je mnohem jednodušší. Domlouvali jsme se, že kdykoli budeme potřebovat, jsme tam vítaní," doplňuje.