Přiznává, že ze začátku je to fyzicky poměrně náročné, ale člověk si zvykne. „Nemusíte alespoň chodit do fitka," říká se smíchem. Pětivagonový vlak nepatří k nejdelším, složitější podle ní je procházet třeba patnáctivozovou soupravu.

Jedním z úkolů vlakvedoucího je zahlásit do palubního rozhlasu, jaká je následující stanice a také informovat cestující, že linka je nekuřácká a platí v ní zákaz elektronických cigaret i konzumace vlastního alkoholu. „Je to porušení přepravních podmínek, za což mohou být i vyloučení z přepravy v následující stanici," zmiňuje průvodce Deníku Tomáš Vojanec, který také pracuje v RegioJetu jako vlakvedoucí nebo team leader. Nyní však nemá službu.

Deník Rovnost sledoval práci vlakvedoucího ve vlaku mezi RegioJetu mezi Brnem a Břeclaví. | Video: Deník/Michal Hrabal

Stevardi cestujícím rozdávají vodu, nabízí noviny na přečtení a případně přijímají objednávku z palubního menu. „Dáte si kávu? ptá se stevardka. I dohled nad stevardy je jednou z činností vlakvedoucího.

Adéla postupně kontroluje, zda jsou zablokované všechny dveře, a to nejenom ty, které využívají cestující při výstupu a nástupu, ale také na začátku a na konci soupravy. Při průchodu soupravou rovněž prověřuje toalety. „Dívám se, jestli je všechno v pořádku. Kontroluju čistotu wc, jestli je dostatek hygienických potřeb. Čistota je základ," zdůrazňuje Adéla.

Brno je další stanicí na cestě. Více práce má vlakvedoucí ve výchozí. „Se strojvedoucím a s posádkou připravíme vlak. Na stolky nachystáme palubní menu a náš časopis, projdeme si soupravu. Zkontrolujeme, jestli jsou doplněné toaletní papíry, vytahovací ubrousky. Jako vlakvedoucí zkontroluju koncová světla, protože vlak musí být označený začátkem a koncem. Začátek je označený třemi bílými světly, konec dvěma červenými," popisuje Vojanec. Případně po dohodě se strojvedoucím ještě dělají úplnou zkoušku brzdy.

Během jízdy z Brna do Břeclavi vlakvedoucí Adéla pravidelně komunikuje se stevardy, aby byla případně u každého problému, který ve vlaku nastane. „Třeba problém s jízdenkou. Cestující mají jízdenku špatného dopravce, nebo na jiný den. Ale to se dá rychle vyřešit. Nebo cestující chce sedět ve směru či v protisměru jízdy. Musím být k ruce stevardům. Je to oboustranná komunikace," poznamenává Adéla. V tomto úseku cesty však vše zůstává bez potíží, nevyvstane ani žádný komflikt.

Vojanec zmiňuje, že nepříjemní jsou opilí cestující. Hodně výživné to podle něj bývá v Budapešti, hlavně v pátky. „Policí cestující bývají vulgární na posádku, někdy mohou stevardy urážet. Je dost nepříjemné. Snažíme se je co nejdříve vyloučit z přepravy. Narušuje to i klid ostatních cestujících ve voze," podotýká mladý muž.

Vlak přijíždí do Břeclavi bez zpoždění v deset hodin a osmnáct minut. Vlakvedoucí Adéla je první u dveří, otvírá je a loučí se s cestujícími. Na nástupišti už komunikuje s novými, kteří se chystají přistoupit, a zve je do vlaku. Vlak totiž pokračuje za pár minut do Bratislavy.

Na trase vlak nemusí ani jednou zastavovat z důvodu mimořádné události, která je podle slov Vojance na železnici poměrně častá. „Týká se to usmrcení člověka v kolejišti, vykolejení vlaku, mohou to být spadlé troleje, porucha lokomotivy. Starám se, abych to se strojvedoucím co nejrychleji vyřešil, cestující informoval přes palubní rozhlas a situaci co nnejvíce uklidnil, aby se cestující stále cítili komfortně," uvádí.

Když jezdí tyto soupravy opačným směrem, tedy z Bratislavy do Břeclavi, na nádraží na české straně někdy následuje kontrola ze strany policistů. Ověřují, zda se ve vlaku nenachází nelegální migranti. „Projdou celou soupravu a ověřují, jestli nejsou schovaní uprchlíci třeba na záchodech. A pokud jsou, tak je vyloučí. U nás ve společnosti se ale nestává," uvádí Vojanec. Kontroly ani nezpůsobí zpoždění vlaku. V Břeclavi mají podle Vojance policisté na projití soupravy čas pět až deset minut.