Brněnský klub vznikl dva roky po pražském. „Doba po první světové válce byla pro takový krok příznivá. Začal také vycházet časopis a zmínky o kaktusech se objevovaly i v denním tisku," popisuje Stuchlík.

Na ustavující schůzi, kterou v Brně v roce 1924 zorganizoval Otakar Sadovský, přišlo třicet zájemců. Klub fungoval i za války. „Činnost sice byla utlumená a samozřejmě ne oficiální, ale nikdy ji klub nepřerušil," dodává muž.

V současné době má klub necelých dvě stě členů. „V posledních letech se to moc nemění. Před rokem 1989 jsme jich ale měli pět set. Po revoluci se otevřely hranice a lidé zalezli k počítačům. Nepotřebují se tolik organizovat a vyměňovat si informace, protože si všechno najdou na internetu," přemítá nad důvody poklesu členů předseda.Sběratel kaktusů Stanislav Stuchlík.

On sám má doma asi pět tisíc kaktusů. „Jsou v malém skleníku, volně na zahradě i na terase. Některé pochází třeba z Brazílie," popisuje Stuchlík.

Dodává, že s drobnými zraněními je potřeba při pěstování počítat. „Někdy se pobodám, ale kaktusy za to přece nemohou. Může to ale být i hodně nepříjemné. Jednou jsem špatně šlápnul na židli a spadnul. Ruku jsem při tom zabořil přímo mezi kaktusy," vzpomíná.

Protože nejvíc kaktusů kvete na jaře, pořádá klub od soboty do nadcházející neděle výstavu kaktusů, kam se může přijít podívat kdokoli. „Je v areálu Zahradního centra Čtyřlístek v Bystrci," popisuje Stuchlík.

Členové klubu se také setkávají každý první pátek v měsíci na přírodovědecké fakultě. „Pokud by se někdo chtěl přidat, nejlepší je přijít přímo tam. Dozví se vše potřebné a může se rozhodnout. Máme ale také webové stránky, kam se zájemci mohou podívat," dodává předseda.