Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky se specializuje na dějiny českých zemí. Brno podle něj bylo ve své době kolébkou vzdělanosti. O současném středním školství na jižní Moravě má ale své pochybnosti.

Čím to je, že je v Brně tolik škol, které byly založeny ještě před druhou světovou válkou?

Brno fungovalo dlouhou dobu jako zemské hlavní město. Soustředily se tu střední školy, a následně se tu budovaly i školy vysoké. Problémem bylo, že většina z nich byla německá, to se změnilo až s postupem času. Každopádně Brno bylo kulturním a obchodním centrem jižní Moravy, což sem přirozeně táhlo inteligenci z celé země. Díky tomu se také Brno brzy stalo centrem vzdělání.

Brno je kulturním a obchodním centrem i dnes. Bude tedy vynikat nadále ve školství?

Jsem pevně přesvědčen, že ne. Bohužel. Školy, které jsou úspěšné a mají svou tradici, fungují jen ze setrvačnosti. Rozhodně to není stát, který by se o jejich provoz nějak zajímal. Největší zásluhu na tom mají většinou ředitelé. Tvrdím, že školství v Brně pomalu a jistě skomírá.

Co způsobilo takovou změnu?

Především to, že komunisté zrušili zemská města. Od roku 1948 se tedy střední školství nesoustředí jen na jih Moravy. Dá se říct, že Brno nevyniká, ale je na tom velmi podobně jako další města, Jihlava nebo Ústí nad Labem.
Ani po převratu v roce 1989 nedošlo k žádným změnám, spíše naopak. Podle mého názoru Brno postupně degraduje, a to ve všech oblastech, nejen ve vzdělání.

Zlobení se mění s dobou

Rákoska a přísný přístup Igora Hnízda? Na gymnáziu prý nejsou zapotřebí. Nejlepší zbraní na rozdováděné středoškoláky je podle učitele Jindřicha Svobody z Gymnázia Vídeňská přirozená autorita.

„Kázeňské přestupky na gymnáziích nebývají závažné. Jsou to výběrové školy, kde mají žáci o studium zájem,“ tvrdí Svoboda. Vážné přestupky, jako násilí nebo šikana, jsou na gymnáziích prý jen ojedinělé. Ani výběrovým školám se však nevyhýbají nešvary, jako opisování, odmlouvání či jiné školní prohřešky.

Ty se podle Svobody vyvíjí podle toho, jak studenti rostou. Na víceletých gymnáziích může být totiž věkový rozdíl mezi žáky i osm let. „Zatímco u mladších hlídáme, aby se nehonili po chodbách a neházeli po sobě křídou, se staršími se řeší hlavně problémy s docházkou,“ říká Svoboda.
A zlobení se mění prý i s dobou. „Dnes jsou děti svobodnější a mají mnohem více možností. Někdy toho ale vy〜užívají,“ myslí si Svoboda.

Největší nešvar pro všechny věkové kategorie i období ale zůstává stejný. „Opisování bylo, je a bude,“ říká Svoboda. Ke klasickým popsaným papírkům schovaným pod dlaní mají dnes ale žáci k ruce i nejrůznější elektronické pomocníky. Stáhnout esej z internetu za pár vteřin nebo si nechat poslat nápovědu prostřednictvím mobilu je běžná praxe.

Přestupky vychytralých gymnazistů musí řešit Svoboda od začátku září do konce června skoro každý den. Přesto si nemyslí, že by mezi studenty a učiteli zuřil boj. „Není to ale ani přátelství,“ dodává.

Vztah mezi pedagogy a žáky by měl podle něj být založený na partnerství. „Škola i studenti se navzájem potřebují. A pokud je mezi nimi přirozený respekt, je to ideální,“ myslí si Svoboda.