„Pamatuji dobu, kdy v podniku vedle dělali takzvaný térák. Odpad z výroby lili přímo do rybníka. Voda z něj pak vyvěrala do sousední Říčky. V celé ulici museli zavřít studny a zavést tam vodovod. My jsme byli jediní, kteří dehet ve studni neměli. Po revoluci se to ale změnilo a vodu už nemůžeme brát k pití. Maximálně na zalévaní či umývání,“ popsala problémy lidí z těsného okolí bývalého státního závodu Raušová.

Podle ředitele oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí Jindřicha Mikeše jsou látky, které i padesát let po zastavení destilace dehtu areál podniku i jeho okolí zamořují, zdraví škodlivé zvláště při případném požití. „Hlavní znečištění jsou samozřejmě dehty a z nich se uvolňující látky jako polyaromatické uhlovodíky, fenoly či benzen. To je obecně karcinogenní látka,“ upozornil Mikeš. Dodal ale, že pokud lidé nebudou používat vodu ze svých studní, bezprostřední nebezpečí jim nehrozí.

Doporučení na zastavení spotřeby znečištěné vody vyhlásil městský úřad. „Nabádáme naše obyvatele, aby vodu nejen nepili, ale ani s ní nezalévali či ji nepoužívali ke koupání,“ uvedl místostarosta Šlapanic Svatopluk Novák.

Přestože je areál postavený původně jako cukrovar v soukromých rukou, zlikvidovat své ekonomické škody se zavázal už v roce 1994 stát. V roce 2003 dokončil první etapu sanace kdy odstranil 242 krychlových metrů nečistot a postavil drenáž zabraňující úniku škodlivin do sousedního potoka. „Druhá etapa měla být součástí velké státní zakázky likvidace ekologických zátěží. Jenže ta padla. A ministerstvo financí tak musí schválit rozpočet na druhou etapu sanace. Teď o tom jednáme a čekáme na výsledek,“ uvedl Martin Jedlička.

Ten je předseda představenstva současného vlastníka dehtárny společnosti ICEC, která hodlá pozemky po vyčištění využít pro smíšenou zástavbu domů, občanské vybavenosti či sportovišť.

Podporu při jednání má společnost i v městě Šlapanice. „Velký zamořený areál je přímo uprostřed města a brání jeho rozvoji. Proto podporujeme jeho sanaci. Bohužel to asi nebude úplné vyčištění, které by stálo miliardu. Díky optimální variantě se ale přestanou odpady šířit dál a stát bude jen sto dvacet milionů,“ naznačil místostarosta.

Historie areálu

1872 – stavební firma Floriána Zedníka dokončila výstavbu Rolnického akciového cukrovaru.
1931 – provoz cukrovaru byl ukončen
konec 30. let – do opuštěného areálu se nastěhovala německá firma Schottola, která zde zřídila výrobu střešních lepenek, podlahových krytin a destilaci dehtu; po dobu 2. světové války firma údajně dodávala impregnační materiály pro německou armádu; do tohoto období rovněž spadá vznik ekologické zátěže
1945 – podnik znárodněn a zařazen do komplexu Ostravských chemických závodů a později začleněn do národního podniku Dehtochema, která zde vybudovala zařízení pro destilaci dehtu a začala vyrábět dehtové lepenky
1962 – kvůli silným dopadům na životní byla destilace dehtu ukončena
1965 – areál se stává součástí podniku Brněnské papírny a zajišťuje převážně výrobu papírové lepenky a jiných výrobků z kartonáže
počátek 90. let – privatizace – podnik mění svůj název na Šlapanické papírny
1994 – uzavřena smlouva s Fondem národního majetku o zaplacení dekontaminace a­reálu
1997 – 1998 vlastník nahrazuje plány na modernizaci přesunem výroby do brněnských Chrlic
1998 – společnost začala pronajímat areál firmám a podnikatelům zejména pro skladování, montáže a drobné výroby