Ještě před malou chvílí na nádvoří hradu pozornost odcházejících připoutaly chřestot kordů a útrpné výkřiky. Na svědomí je měla podnapilá skupinka šermířů, která se tam možná i vlivem žhnoucího odpoledního slunce připotácela značně podroušeným krokem. I když přišli společně, začali se přít a najednou jako by nikdo z nich neznal bratra. Šermířů kordem máchá až k publiku, které v tu chvíli užasle a napjatě utichá. Naštěstí pro první řadu přihlížejících míří špatně. Jakmile se odpotácí zpět, dává se obecenstvo do nervózního smíchu, ze kterého jde cítit oddechnutí.

Hlouček zápasících se pomalu rozděluje do šermujících dvojic, z nichž každý přeživší automaticky začíná bojovat s dalším v řadě. Nakonec padnou všichni až na jednoho. S vyčerpaným úsměvem na tváři se klaní dívce v publiku a podává jí drobnou snítku květin ze své klopy. „Děkuji,“ odvětí obdarovaná nervózně.

V tom se za ním z posledních sil škrábe na všechny čtyři jeden z domnělých mrtvých a vítězně oslavujícího bodá do zad. Ten naposledy pohlédne dívce do očí, tváře se mu zkrabatí výrazem nejtrpčí bolesti. Ticho proťal výkřik. Postava se teatrálně sesouvá k zemi. „Jé, to bylo super,“ volá směrem k rodičům malý Adam, který odhalil dobře provedený herecký výkon historické skupiny. Jeho zvolání protíná potlesk ostatních, který ale hned utichá.

Dítě se zase rychle otáčí. Padlé šermíře střídají vlajkonoši a heroldi. Nesou několik praporů, mezi nimi i vlajku s Moravskou orlicí. „A už je tady, mladý pán z Pernštejna na koni. Následuje ho dvojice pána a paní z Pernštejna,“ oznamuje hlubokým hlasem hradní ohlašovatel.

V sedlech přijíždí i další hosté opět ve dvojicích. „Snažíme se historii podat co nejvěrohodněji a nejbarvitěji. Všechny postavy se tedy na hradě mohly skutečně potkat,“ komentuje konečný ceremoniál přihlížejícím organizátor oděný do dobového stejnokroje Petr Světlík.

Podobné dřevěné meče, jako měli rytíři při dřívějším jezdeckém turnaji, si pak zájemci kupují u stánků s řemeslnými výrobky. „Nás okouzlilo vystoupení sokolníků. Sem tam jim některý z ptáků uletěl a postaral se tak o zábavnější vystoupení, než bylo v plánu,“ popisuje své dojmy Kamila Hrdličková.

Při vystoupení sokolníků lidé viděli také orla skalního. Vystupující se s velkým dravcem na ruce procházel těsně kolem publika. Využil tak chvíle, kdy se opakovaně nedařilo přivolat o něco menšího krahujce, který se usídlil na nedalekém stromě. „Budeme muset vypustit dalšího ptáka. Za chvíli tady bude víc dravců než diváků," žertoval sokolník Jaroslav Pelíšek.

Slavnosti Pernštejnského panství mají v Nedvědici více než dvacetiletou tradici. Kromě programu u hradu se lidé mohou bavit po celém městě, kam je z Brna či z Nového Města na Moravě dovezla historická lokomitiva Zamračená. „Postavili ji v roce 1966. Dříve jsme pro Slavnosti využívali lokomotivu parní, ta ale v horkém počasí způsobovala požáry trávy okolo trati," upozorňuje cestující strojvedoucí, který je přes horké letní počasí oblečený v uniformě s bílými rukavicemi.