Expedice byla podle jejich členů velmi úspěšná. „Letos jsme překonali všechno, co se nám až doteď podařilo. Snímky bílé sluneční koróny v tomto množství a kvalitě nikdo jiný nemá. A co se týče snímků spektrálních čar iontů železa a argonu, ty jsou světově naprosto unikátní,“ hodnotí výsledky expedice profesor Miloslav Druckmüller z Ústavu matematiky.

Ani jeden z členů výpravy není svým profesním zaměřením astrofyzik. Sami sebe popisují jako amatérské fotografy slunečních zatmění. „Výzkum, který děláme, je našim koníčkem. Financování podobných výjezdů si z velké části musíme zajišťovat sami. Univerzita nám maximálně proplatí letenky,” řekla Hoderová.

Nedostatek peněz je podle Druckmüllera nepříjemný a občas vede k zvláštním situacím. Se smíchem zmínil případ, když si před pár lety jeden z členů jiné expedice musel na cestu vydělávat hraním online pokeru. Dodává však, že právě fakt, že výzkum tým dělá ve svém volném čase a částečně za svoje peníze, vede k tomu, že všichni pracují s láskou a pečlivostí.

Pro snímky zatmění museli vědci cestovat přes více než půlku světa. „Nejdříve jsme letěli na Havaji, kde nám astrofyzikové na tamější univerzitě půjčili vybavení, které jsme při fotografování používali,” řekla Hoderová. Podle ní je práce mezi Vysokým učením technickým a havajskými astrofyziky pro podobné projekty nezbytná. Přestože brněnský tým má s focením zatmění dlouholeté zkušenosti, drahé vybavení, které je v tomto případě potřeba, nemá.

Jako trosečníci

Zatmění Slunce fotili ze dvou míst. Snížili tak nebezpečí, že fotografie zkazí špatné počasí. Jedna část výzkumníků pořizovala snímky z australské pevniny, další tým měl stanoviště na malém neobydleném ostrově v Indickém oceánu. Tam byla právě Jana Hoderová. „Na ostrov jsme přijeli malou loďkou se studentem Matějem Štarhou. Připadali jsme si jako trosečníci. Přeprava s vybavením byla velmi náročná, ale nakonec jsme ji zvládli,” popisovala s úsměvem matematička.

Na ostrov přijeli se zpožděním, asi jen tři hodiny před zatměním. „Rychle jsme dali dohromady vybavení, které se podle plánu mělo připravovat celý den. Taktak jsme to stihli,” podělila se o svůj zážitek Hoderová. Potom podle ní všechno ztmavlo a na obloze bylo vidět jenom malý prsten světla. „Bylo skoro úplné ticho, slyšela jsem jenom cvakání foťáku. Viditelnost byla perfektní. Já jsem byla plná euforie a říkala jsem si: ano, všechno to nakonec vyšlo,” popsala.

Podle Druckmüllera, který měl na starost zpracovávání pořízených fotografii, jsou snímky perfektní. „Výzkumníkům v pozorování nebránily mraky ani vysoká vlhkost. Cesta se rozhodně vyplatila,“ konstatoval vědec.

Vědci z brněnské univerzity zkoumají sluneční korony ve svém volném čase už desítky let. Za zatměním už cestovali například do Keni, Číny, Indonésie nebo Arktidy. „Každé zatmění je jiné a pozorování nám umožňuje lépe pochopit povrch naši nejbližší hvězdy,” říká Druckmüller.

MAREK BERČÍK