Po suchých Vánocích a propršeném silvestru zasáhla Brno sněhová kalamita. Lidé odvyklí sněhu se najednou ocitli tváří v tvář zimní pohádce, která jim však brzy ukázala také odvrácenou tvář. Srážky aut i nehody na zledovatělých chodnících donutily Brněnské komunikace i městské části k rychlému řešení. Většinu sněhu proto začala rozpouštět posypová sůl. Není však vždy tím nejlepším řešením. Kvůli agresivitě.

Brněnské komunikace přitom mají jen několik míst, kde sůl nepoužívají. „Je to hlavně trasa kolem řeky Svratky až k přehradě, týká se to například Bauerovy, Kníničské nebo Veslařské ulice. Zatím je totiž pisárecká čistička braná jako náhradní zdroj pitné vody, proto ji nesmí ohrozit vsáknutá sůl,“ uvedl provozní ředitel Brněnských komunikací Leoš Chasák.

V daných lokalitách používá firma k posypu místo soli štěrk. „Průměrně za zimu spotřebujeme asi šest až sedm tisíc tun soli a zhruba šest set tun štěrku. Letos jsme však už vysypali přibližně čtyři a půl tisíce tun soli, a přitom to nejhorší je teprve před námi. Kromě ledna bývá kritický také únor,“ upozornil Chasák na to, že letošní zima bude ještě náročná.

Solení používají i městské části, které mají povinnost udržovat chodníky, o které se donedávna starali majitelé domů. „Máme na to firmu, která používá sůl a inertní – tedy hrubé – materiály, jako například štěrk. Některá místa však nesolíme nikdy. Například náměstí Svobody, to se jen shrnuje. Sůl je přece jen dost agresivní a vzhledem k tomu, že náměstí má zatím poměrně ještě novou dlažbu, ji tam ještě použít nemůžeme. Stejně opatrní jsme i ve zbytku historického jádra města,“ řekl starosta městské části Brno-střed Libor Šťástka.

Důležitý je rozum

Agresivitu soli potvrzuje také náměstek brněnského primátora za Stranu zelených Martin Ander. „Je to velmi problematická záležitost a musíme k tomu přistupovat s rozumem. Sůl se totiž vsakuje do půdy i do pásů stromů a keřů podél silnic a ulic. To potom vede k rychlému odumírání rostlin. Poškozuje navíc i auta, protože snadněji rezivějí. V neposlední řadě sůl rozežírá lidem boty. Na druhou stranu jsou místa, kde se to bez soli neobejde, třeba velké silnice nebo hlavní tahy městské hromadné dopravy,“ podotkl Ander.

Menším ulicím a chodníkům by se podle něj mělo solení spíše vyhýbat. „Tam je vhodné použít hrubé materiály, jako štěrk, popel nebo písek,“ řekl náměstek. Ani tyto materiály však nejsou stoprocentně ekologické, jak by se mohlo zdát. „Když se štěrk rozjezdí, vznikne z něj jemný prach, který potom lidé dýchají a ucpává jim průdušky. Písek zase po odtátí sněhu zaplavuje a ucpává kanály,“ zdůraznil Chasák, že ani zdánlivě šetrnější údržba silnic a chodníků není zcela bez rizika.

V otázce solení nemají jasno ani Brňané. „Je to agresivní metoda, vadí mi, že ničí boty. Jenže hlavně starší lidé můžou mít opravdu vážné problémy s chůzí, a to i když je posypáno štěrkem. V tomto je sůl dobrá, protože sníh rozpustí,“ řekl Brňan Petr Kuběnský.

Na rozpacích je i Štěpán Dus. „Jako chodec říkám nesolit. Likviduje mi to boty, je to agresivní k životnímu prostředí. Jako řidič říkám solit. Jedině tak je možné rychle a účinně zajistit bezpečnost namrzlých silnic. Navíc se mi zdá ekonomičtější solit, než vysypat padesát tun písku a pak je zametat, jakmile mráz povolí. Takže opravdu nevím, co je lepší,“ řekl Dus.