Michalica, syn respektovaného hospodáře, bedlivě hlídal, aby protestní akci nikdo nezhatil. Zaplatil za to třemi roky za mřížemi, byl obviněný z veřejného ohrožení. Zapálený stoh mu vlastně zpustošil celý život.

,,Neumíte si představit, co to bylo za dobu. Zažil jsem i heydrichiádu a můžu vám říct, že komunisti se možná chovali i daleko hůř než fašisti. Tajemník družstva šel z hospody a klidně k vám přišel domů s pistolí v ruce, že jde udělat prohlídku,“ vypráví důchodce z Hlohovce.

V čase hodů a jeho oblíbených husích jater odvezli policisté tehdy šestnáctiletého chlapce do vazební věznice. Do ní se ale paradoxně nedostal za podpálený stoh, ale spíš za napomáhání při emigraci kamarádů Rozsypala a Tučka. ,,Můj otec znal čas a heslo pro přechod hranice a já jim je prozradil. Ve Vídni je zastavili strážníci, a protože neměli doklady, poslali je zpět. Při výslechu přiznali, že jsem jim usnadnil cestu, a už mi neměl kdo pomoct. Za pár dní zavřeli i otce. Stoh, to byla jenom záminka. Rozsypal z toho vyšel dobře. Jeho táta byl úderník,“ vzpomíná důchodce.

Odvezli ho do Zámrsku ve východních Čechách, kde si odseděl dvaatřicet měsíců. Po propuštění pracoval jako traktorista, ale po zásahu tajemníka musel odejít do ostravských dolů. Zbytek života prožil bývalý student jezuitského gymnázia ve Velehradě jako bagrista.

Tvrdí, že dokud bude mít alespoň trochu sil, nepřestane bojovat za svou morální čistotu a úplnou rehabilitaci. ,,Jaképak veřejné ohrožení? Vždyť jsme nepodpálili jediný dům. Nemohl jsem se prostě jenom smířit s loupežemi komunistických pohlavárů,“ pokyvuje smutně hlavou.

To osud kamaráda Rozsypala šel jiným směrem. Byl z dělnické rodiny, a to tehdy mělo větší cenu než dobro a spravedlnost.

Více čtěte na: Důchodce požadoval rehabilitaci. Nedočkal se