Je ráno 21. srpna 1968. Brňané zažívají šok. Probouzejí se do okupovaného města. Branou pro invazní armádu vyslanou Moskvou se stalo letiště v Tuřanech.

„V noci signalizovala dvě neznámá letadla nouzové přistání. Po přistání z nich vystoupili zřejmě příslušníci KGB a zmocnili se letiště,“ líčí začátek okupace Jan Břečka z Moravského zemského muzea. Na dráhu pak dosedlo dalších sedmdesát pět dopravních antonovů. Každý měl na palubě zhruba stovku vojáků, kteří během dopoledne dostali pod kontrolu celé město včetně pevnosti Špilberk.

„První obětí okupace v Brně byl teprve šestnáctiletý učeň ze Zetoru Josef Žemlička, kterého postřelili u benzínového čerpadla v Jihlavské ulici,“ dodává Břečka.

Další z celkem čtyř obětí prvního dne okupace se stal Viliam Debnár. Ten včas ne〜uposlechl příkaz k zastavení, když jel s pětiletým synem domů. „Nikdo kvůli mrtvým nebyl odsouzen. Vyšetřování totiž úřady vždy zastavily,“ řekl Radek Kučera z Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra Brno-Kanice.
Brňané se rychle vzpamatovali. „Už odpoledne se na náměstí Svobody konala první demonstrace,“ líčí jeden z nejdramatičtějších dnů v novodobé historii města historik Jiří Pernes.

Proti okupaci se postavila také média. „Otec byl součástí pětičlenného televizního týmu, který jako první začal vysílat protiokupační program a jako poslední to vzdal,“ vzpomíná syn Jiřího Vondráčka Jiří Vondráček-Vondrák. Jeho otec kvůli tomu nakonec skončil ve vězení.

O rok později si obyvatelé města připomněli invazi velkými demonstracemi, při kterých zahynuli další dva lidé.

Dnes se na památku osudových srpnů 1968 i 1969 koná několik pietních aktů.