Ačkoliv komunistická strana svaz po pěti letech jeho existence zakázala, zvládli tehdy Romové nastartovat mnoho projektů, které se svého dokončení dočkaly až po revoluci.Jedním z těch, kteří stáli u zrodu organizace, byl Karel Holomek. „Svaz vznikl díky tomu, že v Brně žilo mnoho romských intelektuálů. Pocházeli z romské větve, která se na Moravě usadila už v sedmnáctém století,“ říká dvaasedmdesátiletý Holomek.

Jeho rodina patřila před válkou k těm nejpočetnějším na Moravě. „Šest stovek mých příbuzných bohužel zahynulo v koncentračních táborech. Otec se zachránil útěkem a já jsem přežil díky tomu, že se se mnou a mojí sestrou maminka ukrývala,“ líčí Holomek smutný osud rodiny.

Když se Romům v roce 1969 podařilo ustanovit svůj svaz, stál v jeho čele právě on se svým otcem a bratrancem. V roce 1971 však ze svazu odešel kvůli svým názorům, které se nelíbily tehdejšímu režimu. „Ačkoli jsem před rokem 1969 pracoval jako odborný asistent na brněnské Vojenské akademii, nechali mě dělat jen stavebního dělníka. Tedy papírově, ve skutečnosti jsem dělal stavbyvedoucího,“ přiznává Holomek, který se s partou dělníků podílel třeba na stavbě elektrárny v Dukovanech.

Jen dva roky po jeho odchodu zakázali komunisté celý svaz. „Oficiálním důvodem byly nesrovnalosti v hospodaření, ale všichni jsme věděli, že jim vadí naše snaha udržovat a rozvíjet vlastní kulturu,“ je přesvědčen Holomek.

Jednou z hlavních myšlenek svazu totiž bylo zdůrazňování toho, že Romové jsou specifickým etnikem s vlastním jazykem a kulturou. „Vydávali jsme vlastní časopis, kde se objevovaly články o romštině a ukázky romsky psané literatury,“ vzpomíná Holomek.

Právě tehdejší pokusy o sepsání mluvnice romštiny se nedávno hodily slovenským Romům, kteří na jejich základě vytvořili spisovnou romštinu.