Přitom to zase tak malá stavba není, ale někdy může člověk chodit okolo velké věci a ani si nevšimnout, čím je zajímavá. Pro spoustu lidí z Králova Pole je pavilon jen dřevěnou boudou na bývalém cvičáku.
Vůbec by je nenapadlo, že před osmdesáti lety v něm davy lidí okukovaly prvorepublikovou filmovou superstar Oldřicha Nového. Historikům, kteří se zaměřují na výstaviště, zase bylo líto, že dřevěná stavba shořela. To se o ní totiž říkalo.
Když se dozvěděli, že v Králově Poli v celkem dobrém stavu stále stojí, zaradovali se. Navíc mu žádná zkáza nehrozí. Hoteliér chce pavilon využít ke konferenčním účelům, což zase není tak strašně vzdálené jeho původnímu zaměření.
Kdo chce, může si v příběhu dřevěné památky najít svůj vlastní význam. Třeba takový, že nikdy nemá cenu věšet hlavu a vzdávat se naděje. Stejně tak jako se dřevěná stavba jen skrývala jinde, může člověk věřit, že co ztratil, může zase najít. Podobně se může někde skrývat chuť do života, umělecký talent nebo třeba někdejší velká láska.
Kdo chce něco z toho zpátky, měl by si vzít ponaučení. Musí se okolo sebe dobře dívat. A také hledat jiný úhel pohledu. Protože jiný čas, jiné prostředí, či jenom jiná nálada mohou věci v hlavě člověka měnit od základu. Kdo se dokáže dívat na věci nově, může znovuobjevit to, po čem se mu dlouhou dobu stýská.
