Se stadionem je spjatý už třicet let. „Znám tady každý kout i záhyb. Strávil jsem tu půlku života. Dřívě jsme s panem Jarůškem zajišťovali celý technický úsek. Teď už jen pro dorostence udržuju trávník,“ zamýšlí se jednašedesátiletý muž. V útrobách zašlého kolosu už se dávno neprocházejí brněnské sporotvní hvězdy. „Tady bývaly kabiny,“ ukazuje Palásek do zdemolované místnosti. Ze zdí trčí elektrické dráty, dřevěné obložení je vytrhané a v oprýskaných skříňkách si už dávno nikdo nic neschovává.

Poslední fotbalový zápas zde odehráli fotbalisté na podzim 2001 proti Hradci Králové. Přestože se týmu zrovna nedařilo, přišlo téměř devět tisíc lidí. O takové návštěvě si může stánek na Srbské nechat zdát.

Na nejprestižnější souboje chodilo za Lužánky přes čtyřicet tisíc lidí. „Jak by vypadalo nedělní vítězné utkání proti Spartě? Dokážete si představit desetinásobný kotel? ptá se správce.

„Už tady bylo asi sto padesát výzkumů, zda zbourat či nezbourat,“ hlásí ironicky jeden z členů ochranky. Jen v neděli oživl umírající stadion hlasy fotbalových fanoušků, kteří se chtějí vrátit do Mekky brněnského sportu. Pochodem k zchátralému stadionu chtěli uctít jeho památku.

„Nejdříve stadion obkroužili. Pak prorazili dveře a vběhli dovnitř,“ líčí člen ochranky. Asi dvě stovky lidí zapálily v místech tehdejšího kotle červené svíce.

„Ale naštěstí to bylo celkem v poklidu a pod dohledem policie,“ tvrdí Palásek. Fanoušci se poté odebrali na Srbskou a chátrající obr se opět ponořil do ticha. Jak dlouho ještě bude nedůstojně opuštěný? „Pevně doufám, že se dočkám nového. Vždyť si to Brno zaslouží,“ je přesvědčený Palásek.