Na vině je hlavně fakt, že stromy jsou přestárlé a neplodí. „Dramatický pokles výměry lze vidět hlavně u broskví a meruněk," shrnul předseda Ovocnářské unie České republiky Martin Ludvík.

Podle zjištění Českého statistického úřadu rostlo v České republice loni 270 tisíc broskvoní, v roce 2000 jich přitom rostlo téměř milion. Meruněk ubývá podobně. Před patnácti lety jich u nás rostlo přes milion, loni už jen polovina.

Minimální podpora

Podle Ludvíka se pěstitelské firmy obhospodařující sady i révu začínají plně věnovat už jen vinohradům. „Na jižní Moravě zbývá jen několik málo podniků, které se intenzivně věnují jen ovocnářství a rozvíjejí ho," podotkl Ludvík.

Sadař Stanislav Krejčí z Břeclavska v posledních letech zmenšil plochu broskvoní, meruněk a nektarinek z dvaceti hektarů zhruba na polovinu. Starší stromy novými výsadbami nenahrazuje. „Situace je katastrofální. Stát sadaře skoro nepodporuje. Raději se budeme víc věnovat našemu dalšímu odvětví, tedy vinohradnictví a vinařství. Sady totiž už léta naše společnost dotuje," potvrdil Krejčí.

Také na Hodonínsku ovocnářů rapidně ubývá. „Důvodů je hned několik. Své výrobky k nám dovážejí zahraniční firmy, které představují velkou konkurenci," poznamenal předseda Agrární komory Hodonín Petr Chaloupka.

Dodal, že ovocnářství je navíc značně riziková oblast zemědělství. „Dopředu jde jen těžko odhadnout, jaká bude úroda. Ne každý rok se vydaří. Svoji roli hraje i nedostatek pracovních sil. V současnosti na Hodonínsku podnikání s ovocnými stromy funguje vlastně především na úrovni malopěstitelů," doplnil Chaloupka.Pro zvětšení klikněte.

Ovocné plochy mírně snižují sadaři také na Znojemsku. Přestože se jim nadmíru daří. „Sice nyní nepatrně redukujeme plochy, ale produkce ovoce bude stejná jako v minulých letech. Zvýšíme totiž intenzitu pěstování. Území s vinicemi naopak nepatrně rozšíříme," konstatoval ředitel firmy Agro Stošíkovice Libor Kahoun.

Jeho podnik nedávno otevřel prodejnu s názvem Ovoce ze Znojemska v areálu louckého kláštera ve Znojmě. Zájem zákazníků překvapil. „Některé druhy dokonce nově vysazujeme, abychom uspokojili poptávku. Jde o broskve, meruňky nebo třeba jahody. Snažíme se lidem vyjít vstříc," dodal Kahoun.

Vůně dětství

Do jejich prodejny chodí nakupovat i Vladimíra Dufková. „Nevadí mi připlatit si o pár korun na kilogramu víc, když vím, že ovoce je kvalitní a pochází od místní firmy. Jablka mají vždy výbornou chuť a třešně nebo jahody voní tak, jak si pamatuji z dětství," pochvalovala si Dufková.

Problémy s odbytem a plochou sadů nemá ani největší ovocnářská firma v regionu Pomona Těšetice. „Snižování ovocnářských ploch u některých firem má víc příčin. My ale chystáme spíš obnovu sadů a zvyšování výnosů. Plochy zachováme, protože situace u nás není nijak katastrofální," sdělil šéf Pomony Ivo Pokorný.

Podnikové sady mají přibližně 160 hektarů a vinice dalších deset. Pomona se zaměřuje především na pěstování jablek a meruněk.

Ředitel Patria Kobylí Charvát: Kvůli ceně vsadíme na biovišně

Kobylí - Největší pěstitel meruněk v České republice, společnost Patria Kobylí na Břeclavsku, plánuje do pěti let snížit plochu svých ovocných sadů o čtvrtinu oproti původním 240 hektarům. Podnik už se zbavil tisíců starých, špatně plodících meruňkových stromů a broskvoní. „Nevyplácely se. Nahradit je chceme jen částečně, a to nejdřív za pět let," uvedl ředitel společnosti Vavřinec Charvát.

V České republice ubývá ovocných sadů. Jsou stromy, které se v budoucnu vyplatí pěstovat ve velkém?

Vždy záleží na cenové politice ve státě. V podniku máme vizi, že nejspíš rozšíříme našich současných osmnáct hektarů višňových sadů. To je ovoce, které se nám i nyní v biokvalitě na trhu vyplácí. Výkupní cena biovišní je totiž dvojnásobná.

A co meruňky, se kterými si vás mnoho lidí spojuje?

Za pár let nevylučujeme ani jejich doplnění. Teď však řešíme nízké výnosy u meruněk v posledních zhruba deseti letech. Analyzujeme příčiny. Každopádně ovocnářstvím se dál chceme zabývat.

Jaké jsou kromě slabších výnosů další problémy, s nimiž se sadaři musejí potýkat?

Jednoznačně je to dovoz ovoce ze zahraničí. Stát by se měl postarat, aby se něco takového nedělo v podobě, jak je tomu nyní. Navíc mnohdy jde o zboží pochybné kvality. V supermarketu vypadá ovoce na oko dobře, pak ale mnohdy neprojde kontrolou.

Může být únik ze sadařské mizérie jiná forma zpracovávání ovoce?

Kdybychom ho dodávali na pulty i v podobě marmelád, džusů nebo kompotů, tedy vytvořili přidanou hodnotu, určitě ano. V naší společnosti ale zatím nemáme technologii na takové zpracování ovoce. Všechno je otázka investic.

Vzácný strom přivezli Římané

Hodonínsko - Ještě před pár lety hrozilo tomuto stromu v Evropě vyhynutí. Dnes jsou jeřáby oskeruše zase na Hodonínsku vidět a mezi zahrádkáři si dobývají stále větší popularitu. Před dvanácti lety se oskeruše stala oficiálně stromem Slovácka. Přesto je stále velice vzácná. V České republice neroste víc než tisícovka těchto stromů.

O proslavení a záchranu oskeruší už skoro dvacet let usiluje sdružení INEX SDA Bílé Karpaty. „Oskeruše tu má obrovskou tradici a nikde nerostou tak krásné a veliké stromy jako tady," upozornil zakladatel sdružení Vít Hrdoušek.

Sdružení za dobu svého působení vybudovalo mimo jiné muzeum oskeruší v Tvarožné Lhotě. Od muzea vede naučná oskerušová stezka až do Radějova.

Strom má 500 let

K vidění je tam i nejmohutnější a zřejmě i nejstarší oskeruše na světě. Jmenuje se Adamcova a je stará skoro pět set let. To je podle Hrdouška taky jeden z důvodů, proč si oskeruše zaslouží titul Strom Slovácka.

Sdružení taky ve Tvarožné Lhotě pravidelně na jaře pořádá Slavnost oskeruší s degustací ovocných pálenek. Na podzim se potom koná Oskerušebraní. Kromě ochutnávky se návštěvníci zúčastní řemeslné dílny, soutěží a jarmarku. Vrchol festivalu je volba královny oskeruší.

Oskeruše je mimořádně plodná, ovoce připomíná malé hrušky. Vyrábí se z nich marmeláda a pálenka. Do střední Evropy ji nejspíš přivezli Římané.

Zatímco oskeruše jsou populární spíš v severních oblastech Slovácka, na jihu mají pěstitelé v oblibě žlutý špendlík. „Jsme jeho velcí propagátoři. Je výjimečný svou vůní a barvou. Slivovice ze špendlíku se podobá pálence z pravých švestek," vyzdvihl jeden ze členů dubňanského občanského sdružení Prunus Moraviae Josef Grufík.