Nejen tropická vedra dnes zavařila krev mnoha Brňanů. Stávka zdravotníků, strojvůdců i dopravního podniku začala na většině míst v jednu hodinu po poledni. Tlak stoupal hlavně na zastávkách a nádražích. Tramvaje a autobusy se ve dvě hodiny zase rozjely. Vlaky však měly zpoždění i hodinu a půl, nebo nejely vůbec.

Je deset hodin ráno. Stinná zahrada Úrazové nemocnice ožívá třemi stovkami lékařů, sester a pacientů. „To je pan chytrý ten ministr. Nechápu, proč chce zrušit tak bezvadnou nemocnici. Přišla jsem ji podpořit, protože se léčím s ledvinovými kameny už šest let a jsem moc spokojená,“ vysvětluje Ladislava Hrušková a dál sleduje projevy lékařů, sester i pacientů. Nakonec se všichni chytají na ruce a řetěz lidí se proplétá kolem Úrazovky, jejími chodbami a zase ven, až se propojí. Vesele povykují a pózují fotografům. „Musíme bojovat společně. Jsme moc malí páni, abychom vyhráli každý sám,“ směje se radiologická asistentka Michaela Tomanová. (celý článek zde)

Hlavní stávková vlna však Brno zaplavuje v jednu hodinu. V bohunické fakultní nemocnici se ke stávce připojují jen tři procenta zaměstnanců. „Díky tomu není provoz nemocnice nijak omezený,“ uvádí mluvčí nemocnice Anna Nesvadbová. U sv. Anny některá oddělení, jako například rehabilitace, normálně fungují. Na operačních sálech však přijímají jen akutní případy. Podle sester, které mají právě službu, většina lidí stávku podporuje. Jako například Božena Doušková, která jde právě navštívit manžela. „Reformy se stejně dotknou jen těch chudých, těm bohatým je to jedno,“ myslí si. V chodbách brněnských nemocnic je relativní klid a chládek. Zato v ulicích to v jednu hodinu začíná vřít.

„Už je jedna, už to nepojede. Jděte na pivo,“ rozléhá se po České, kde se zastavují tři trolejbusy a šest tramvají. Důchodce Josef Věneček, který chtěl jet do Žabovřesk, bezradně stojí na zastávce a zvažuje, jestli jít na oběd, na kafe nebo do parku. „Ale chápu je, mají na stávku právo,“ krčí rameny. Mezitím se na zastávce Česká snaží ještě do tramvaje nastoupit davy lidí, a dokonce si označují jízdenky. Řidič je však z vozu expeduje ven. Někteří cestující ho za to nevybíravě posílají někam jinam. Po celém Brně stojí asi pět set vlaků a autobusů. Olga Zvěřinová si však klidně sedá na lavičku, nehledí na zákaz a zapaluje si cigaretu. „Když toto nefunguje jako zastávka, tak já teď nefunguji jako člověk,“ říká s ledovým klidem šedesátiletá dáma. Opodál stojí dvě mladé Kanaďanky. „Aspoň vám to oznámili. Když se stávkovalo v Torontu, nikdo nic dopředu nevěděl,“ podotýká lakonicky Stacy Smithová, která v Brně studuje politologii.

Podobný přístup zaujali strojvůdci. Stávku oznámili den předem. “Nestihli jsme proto zajistit ani náhradní dopravu,“ řekl ředitel brněnského centra osobní dopravy Pavel Karšulín. Na hlavním vlakovém nádraží proto houstne atmosféra. „V takovém vedru je to na kolaps. Není si ani kam sednout,“ stírá si pot z čela Božena Červinková. Její vlak má padesát minut zpoždění. Zatímco ve dvě hodiny se hromadná doprava v Brně rozjíždí, regionální vlaky z Brna mají i hodinu a půl zpoždění a některé nejedou vůbec. Jako například spoj do Vranovic. „Když nic nepojede, budou pro mě muset přijet naši,“ říká apaticky Kateřina Smutná z Rajhradu.

Čtěte komentář redaktorky Kláry Kubíčkové: Příliš mnoho ptáků