Jako třináctiletý se setkal se zakladatelem českého skautingu Antonínem Svojsíkem. „My chlapci jsme si ani tak nepamatovali obsah přednášky jako pěkné promítané obrázky o životě v přírodě," popisuje Brňan.

Všichni začali toužit po skautování a letním táboře. „Ale v Brně nebyli skautští vůdci a nebylo snadné získat svolení rodičů," uvádí Hanzelka.

Jako školák si toužil koupit Svojsíkovu knihu o skautingu, ale neměl na ni peníze. Až o Vánocích v roce 1914 dostal peníze a šel si pro publikaci do obchodu. „V příručím Josefu Tvrdém, který mě obsluhoval, jsem objevil skautského vůdce, který mi nabídl, že mě se skautingem blíž seznámí," vypráví Hanzelka, který na domluvenou schůzku přizval i spolužáky z gymnázia na třídě Kapitána Jaroše.

Chlapci si začali říkat družina Kukaček a každou neděli se scházeli v bytě Tvrdého v Kounicově ulici. Na setkáních skauti různě cvičili a také zpívali. „Píseň Hej Slované jsme mohli zpívat jen polohlasem a pouze, když byla pryč bytná," říká Hanzelka.

Poslední lednový den byli skauti bruslit na Červeném rybníku v brněnském Králově Poli. „Pomohli jsme tam zachránit probořeného hocha," vzpomíná skaut.

Družina se scházela jen do poloviny února 1915. Pak Tvrdého odveleli na východní frontu a vedení skautů převzal advokát Brychta. Mladíci se pak scházeli v bytě na náměstí osmadvacátého října. „Brychta byl nadšeným ctitelem Masaryka a informoval nás o jeho snahách za hranicemi," říká Hanzelka.

Chodili na výlety a zahradničili. Některým chlapcům však nový vedoucí nevyhovoval a přestali chodit. „To se už celá družina rozcházela, když většina členů odešla na vojnu," dodává skaut.

V roce 1917 musel na frontu i Hanzelka. Na skautování však nezapomněl a vrátil se k němu po svém návratu. V roce 1919 vedl první letní tábor čtyř brněnských skautských oddílů u Mohelna na Třebíčsku.