Co si přála? Aby si lidé nezáviděli, nepodráželi se, měli radost ze života a aby se ho nebáli.

Jejím receptem na dlouhověkost je práce. „Pracovala jsem až do pětasedmdesáti let,“ říká žena, která se celý život věnovala školství.

Narodila se ve Slavkově u Brna v rodině obchodníků. Vystudovala rodinnou školu a pak Učitelský institut ve Velkém Meziříčí. „Tam jsem nastoupila na dvouletý obor učení pro mateřské školy a učení vyššího stupně. Další dva roky jsem se věnovala defektologii, tedy nauce o zdravotně postižených lidech,“ vzpomíná na školní léta oslavenkyně.

Životní láska

Po dokončení studií začala učit v Násedlovicích na Hodonínsku, kde potkala svou životní lásku. „Poprvé jsem ho zahlédla v restauraci, kam jsme chodívali na obědy. Byl totiž kantor na stejné škole,“ usmívá se žena.

Jejich lásce ale tehdejší doba nepřála. Vztah dvou učitelů nebyl na venkově obvyklý, a tak je školní inspektor rozdělil. „Koupili jsme si na splátky motorku, abychom za sebou mohli jezdit,“ říká Kulheimová.

Tři roky po smrti manžela se přestěhovala do brněnských Maloměřic, kde ji navštěvuje celá rodina. „Občas s dětmi jezdím na chatu. Teď mi slíbili, že mě svezou jejich novým karavanem. Na to se moc těším,“ líčí své plány jubilantka.