„Jmenuji se Mohammad Safa Hasanni a jsem psychiatr. Moje rodná země je Afghánistán,“ říká muž, sedící za stolem v azylovém zařízení pro uprchlíky v Zastávce u Brna a jeho hlas se rozezní dlouhou prázdnou chodbou.

Safa Hasanni byl v Afghánistánu klíčovým lékařem projektu brněnské organizace Podané ruce, který pomáhá drogově závislým. Před dvěma měsíci musel ale ze země odejít. Přívrženci hnutí Taliban mu udělali ze života peklo. Když začali hrozit tím, že zabijí jeho i celou rodinu, rozhodl se uprchnout do Česka.

Lékař Safa Hasanni pracoval šest let pro vládní nemocnici v Kábulu. „Mojí misí bylo pomáhat lidem v Afghánistánu, nikdy mě nenapadlo, že budu žádat o azyl,“ řekl.

K tomu ho ale donutily okolnosti a strach o život celé rodiny. Když totiž Safa Hassani založil v Afghánistánu před časem tři vlastní nestátní kliniky, začali se o něj zajímat přívrženci Talibanu. Tušili, že úspěšný lékař, který navíc spolupracuje s českou organizací, by na tom mohl být dobře. Zajímaly je hlavně peníze. „A když jsem jel minulé léto po silnici, která byla Talibanci obsazená, věděli, kdo jsem. Někdo mě prozradil,“ říká Hasanni. Šest dnů ho radikální islamisté drželi v zajetí. „Jediné, na co jsem myslel, bylo, jak mě zabijí. Jestli mi usekají ruce, uřežou hlavu nebo mě zastřelí,“ vzpomíná na otřesné zážitky afghánský lékař.

Pomohli přátelé z nemocnice, kde pracoval. Složili se a zaplatili za něj výkupné. Hasanni musel ale slíbil, že nepromluví. Jinak ho zabijí. „Jenže oni si u sebe nechali mé doklady a auto. A tak mi bylo jasné, že si to nemůžu nechat pro sebe,“ uvažoval.
Tlak Talibanců se začal zvyšovat. Už týden poté, co informoval polici o svém zajetí. Dvakrát na něj stříleli, když jel v autě, vešli i do jeho domu. „Odvezl jsem rodinu do vesnice v horách a pořád jsem si myslel, že si to vyřeším sám,“ vypráví. Chyběla mu rodina a jeho matka vážně onemocněla. Talibanci ho obtěžovali v práci, na každém kroku.

„Navrhli jsme mu, aby vycestoval,“ vzpomíná Jindřich Vobořil, šéf sdružení Podané ruce. A Hasanni nabídku vy〜užil. Sdružení napsalo oficiální dopis ministerstvu zahraničních věcí a vnitra. „Popsali jsme situaci a vysvětlili, že s doktorem Safou dlouhodobě spolupracujeme. Byl tady dokonce tři měsíce na stáži. O jeho osud se zajímala i zdejší charita,“ uvedl Vobořil.

Safa Hasanni neví, co bude dál. „Hlavní je, že nemusím přemýšlet nad tím, že mi někdo zabije ženu a děti. Teď teprve začínám uvažovat o budoucnosti tady,“ říká lékař. I tady by rád léčil lidi. Aby mu bylo uznáno jeho vzdělání, musí složit minimálně dvě zkoušky v češtině. „Proto se musím naučit česky. Česky se učí i má žena,“ říká Hasanni.

„Moje děti tady budou chodit do školy a až budou dospělé, je na nich, jak se rozhodnou, kde budou žít,“ dodal.