„Sny jsou od toho, aby se snily. Některé z nich se však zdají tak naléhavé a vracejí se, až vytěsní všechno ostatní. Až vás zcela ovládnou. Projet svět v embéčku je pro nás jedním z takových snů. A my jej teď chceme prožít,“ říká šestadvacetiletý Martin Beťko ze slovenského Ružomberoku, který v Brně na Masarykově univerzitě studuje žurnalistiku a mezinárodní vztahy. S bratrancem Michalem Vičarem, studentem psychologie a sociologie, vyrazí na cestu kolem světa prvního září.

Změna trasy

Na své půlroční světové anabázi v automobilové legendě projedou kolem pětadvaceti států a urazí asi pětatřicet tisíc kilometrů. „Ve hře byla třeba i varianta přes Pákistán, ale usoudili jsme, že je příliš nebezpečná,“ komentuje trasu třiadvacetiletý Vičar.

Původní plány počítaly se zdoláním čtyř kontinentů – Evropy, Asie, Austrálie a Ameriky. Neoblomní Číňané se však postarali o změnu. „Za povolení k vjezdu vlastním autem na její území bychom museli zaplatit čtyři a půl tisíce dolarů. To je pro nás prostě nepřijatelné,“ vysvětluje Beťko. Z Ruska proto brněnští vysokoškoláci nepojedou do Čínské lidové republiky, ale namíří si to rovnou do Severní a posléze Jižní Ameriky.

Přestože jsou oba mladíci zkušení cestovatelé, zdolat pětadvacet států za půl roku pro ně bude dosavadní cestovatelský vrchol. „Mám za sebou třeba polární přechod v Laponsku, ale toto je pro mě největší životní výzva,“ tvrdí Vičar.

Proč embéčko

Mladí muži chtějí zdolat pětatřicet tisíc kilometrů starodávným embéčkem, kterých už se dnes po silnicích moc neprohání. Proč si vlastně bratranci vybrali právě škodováckou legendu? „Chceme udržet rozpočet co nejníže a navíc je to jednoduchý stroj, takže by si s ním měl v případě poruchy poradit každý schopnější mechanik,“ vysvětluje Beťko.

Svému embéčku dali sympatičtí mladí muži jméno Jůlinka. „Náš mechanik Martin Pavliš, který auto vylaďoval, mu začal říkal Jůlinka podle embéčka, kterým jezdil jeho děda. A my jsme u toho moc rádi zůstali,“ vysvětluje Vičar. Starobylé čtyřiačtyřicetileté auto bude oproti běžným veteránům svého druhu vylepšené o závodní tlumiče, vyztužený podvozek nebo alternátor místo dynama. „Zvýší se tak odolnost a bezpečnost auta. Svoje srdce a mozek, tedy motor a převodovku, však bude mít Jůlinka původní,“ ujišťuje mladík.

Při cestě s sebou Martin Beťko a Michal Vičar budou mít nejen potřebné pasy, občanské a řidičské průkazy nebo kartičky zdravotních pojišťoven. Do kastlíku si dají i dva Valašské pasy. Oba cestovatele totiž ještě před odjezdem kontaktoval konzul Valašského království s nabídkou svých diplomatických služeb.

Kvůli půlročnímu dobrodružství se brněnští vysokoškoláci setkali i s lidmi, kteří již mají podobnou zkušenost za sebou. „Od Petra Goldmanna, který jel se Škodou Rapid do Vladivostoku a zpět, jsme se třeba dozvěděli, že na ruských hranicích jsou formuláře pouze v azbuce. Takže se budeme muset nazpaměť naučit, co kde zakroužkovat,“ směje se student žurnalistiky.

Posádka:

Martin Beťko
26 let
Student žurnalistiky a mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně
Cestovatelské zkušenosti: cesta napříč Aljaškou, dále například Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, západní Evropa,…
Role na cestách: novinář, zdravotník

Michal Vičar
23 let
Student psychologie a sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně
Cestovatelské zkušenosti: deset tisíc kilometrů napříč USA (trasa Minneapolis-Seattle-Los Angeles-Las Vegas-Denver- Minneapolis), dále například Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, Turecko, Kurdistán, Laponsko,…
Role na cestách: fotograf, technické zázemí

Původní trasa: Česká republika – Polsko – Litva – Lotyšsko – Rusko – Kazachstán – Čína – Laos – Thajsko – Malajsie – Indonésie – Austrálie – Ekvádor – Kolumbie – Venezuela – Guyana – Surinam – Portugalsko – Španělsko – Francie – Německo
(pozn.: aktuální trasa se změnila, zatím není přesně daná)