Studenti třetích a čtvrtých ročníků ve čtyřčlených týmech staví mosty ze špejlí delší než pětasedmdesát centimetrů. Na stavbu mostu mají čtyři hodiny.

Některé týmy nasazují rychlé tempo a jejich výtvory začínají po chvíli připomínat most. Jiní nepospíchají a věří si, že ke konci vše doženou. „Chybí nám lepidlo,“ ozývá se člen jednoho z družstev. Už v polovině stanoveného času totiž vyčerpaly některé týmy všechen materiál. Proto si od jiných týmů potají půjčují lepicí pásku a špejle.

Soutěž se odehrává v osmi třídách. Ve všech z nich je hluk, protože týmy to berou vážně a horlivě mezi sebou komunikují. „My to určitě vyhrajeme,“ prohlašuje v jedné ze tříd soutěžící z týmu, který je se svým mostem zatím nejdál. V jiné třídě je zase další družstvo přesvědčeno o své výhře. To pouze dokazuje soutěživost studentů.

Půl hodiny před koncem stanoveného času má zhruba polovina týmů hotovo. Ti, kteří ze začátku nespěchali, moc nestíhají. „Podcenili jsme to, ale věřím, že to zvládneme,“ říkají ve spěchu.

Týmů je okolo padesáti. „Studenti to mají v rámci předmětu Stavební konstrukce. Je to jejich hlavní maturitní předmět. Soutěžící si soutěž vždy užívají,“ pochvaluje si organizátorka Alice Vaňková.

S koncem časového limitu jde poznat, že některé mosty jsou velmi propracované a jiné zase méně, takže nemají moc šancí na úspěch při druhé a nejdůležitější části soutěže – zátěžové zkoušce. Soutěžící při ní zavěšují na most barel, do něj lijí vodu až do té doby, než to most nevydrží a zničí se.

Zátěžovou zkoušku doprovází hluk. Studenti z jiných tříd povzbuzují soutěžící. Ti při zátěži povzbuzují svoje mosty slovy „Drž, drž“ nebo „Ještě chvíli“. Zhruba polovině týmů se barel s vodou rozlil na zem, a tak musí vodu utřít a z hader ji vykroutit zpět do barelu.

Nejlepší most určí podíl nosnosti a hmotnosti. Vítězný tým Inženýři si vyslouží potlesk publika, protože jejich most udržel dvaasedmdesátinásobek své hmotnosti.

LUKÁŠ SOLAŘ