Bude to stejné jako v roce 1645. Švédští důstojníci budou hnát své muže v proti brněnským hradbám a městská domobrana je bude kosit kulkami z mušket dělovými sprchami sekaného olova. Ve středu to bude přesně 362 let, kdy vojska Generála Torstentona neuspěla v závěrečném útoku na město. Slavnou událost si o víkendu připomene celé Brno.

Už ve středu začínají vzpomínkové akce poutí k obrazu ochránkyně města Panny Marii Svatotomské v bazilice na Starém Brně. Slavnostní bohoslužba začne v půl sedmé. „Podle křesťanské tradice se právě tento obraz objevil nad obléhaným městem a pomohl obráncům udržet víru ve vítězství. Je smutné, že tento obraz zná tak málo Brňanů, zatímco o podobné malbě Panny Marie Čestnochovské každý alespoň někdy slyšel,“ řekla mluvčí brněnského biskupství Martina Jandlová.

Hlavní část oslav je ale přichystaná na víkend, především sobotu. K divácky nejoblíbenějším akcím patří střety historických armád. V Brně se sejdou na dvě stovky historicky oděných vojáků. „Kromě tradičního jarmarku na Radnické ulici chystáme například ukázky z ležení vojáků na Staré radnici. Dokonce by měli okolo oběda dostávat proviant stejně, jako se to dělo v obleženém Brně,“ popsala program mluvčí Brněnského kulturního centra Eva Pánková.

Okolo druhé hodiny by pak měla vojska vyrazit Husovou ulicí na Špilberk. První sled bude tvořit brněnská domobrana, druhý pak žlutomodří „raubíři“. Těsně pod špilberskými hradbami se pak obě skupiny srazí. Útočit do prudkého kopce prý není pro muže v historických kostýmech žádná legrace. „Pevně věřím, že nebude po dešti, to by bylo skutečně náročné. Pochodovat v takovém terénu a ještě nahoru tlačit třísetkilová děla je šílené. Není ale ani dobré, když pálí slunce. Například pikenýři mají plechové pláty přes celou hruď. A ty se umí patřičně rozžhavit,“ obává se Radim Dufek ze Společnosti 1645, která bitvu organizuje.

Méně militantní program připravilo pro děti a jejich rodiče brněnské biskupství. Mezi jednou a pátou hodinou se mohou zastavit na Petrově v Informačním centru a požádat o otázky z brněnské historie. Na všechny pak mohou nalézt odpovědi v některé z církevních historických památek v Centru Brna. „V půl páté pak vyhodnotíme výsledky a určíme vítěze. Ti nejšikovnější hledači si odnesou knihy,“ uvedla Jandlová.

Milovníci světel na obloze se mohou těšit na ohňostroj. Ten rozzáří nebe nad Zelným trhem ve čtvrt na deset. Program oslav nakonec završí slavnostní požehnání nového praporu Brněnského městského střeleckého sboru v neděli v půl jedenácté na Petrově. Kmotřenkami praporu se stanou dvě šlechtičny Bettina Lobkowicz a Jiřina Belcredi.

 

 

Bojovala i Kočka s Myší

MARTIN MIKULÁŠ

Bylo ponuré deštivé ráno patnáctého srpna roku 1645, když se velitel švédského vojska Lennart Torstenson odhodlal ke generálnímu útoku na město Brno.

„Tímto útokem vyvrcholilo tříměsíční obléhání Brna. Na straně Švédů stálo přes dvacet sedm tisíc vojáků, naproti tomu Brno hájilo pouze něco kolem šestnácti set jeho obyvatel, z nichž však skutečných vojáků bylo pouze kolem čtyř stovek,“ popisuje Radim Dufek z Muzea města Brna.

Této armádě složené i ze řemeslníků, studentů jezuitské koleje a mnichů velel protestant francouzského původu Jean-Louis Raduit de Souches.
Nejtěžší boje probíhaly pod Petrovem a v místě bývalého augustiniánského kláštera, nynějšího Místodržitelského paláce, který se už nacházel za městskými hradbami. Švédové dokonce několikrát prolomili na těchto místech hradby, ale obráncům města se vždy je podařilo zatlačit zpět.
„Na dobytí města si Švédové dokonce přitáhli sebou i dvě obrovská děla, která pojmenovala Kočka a Myš, ale ani ta jim nakonec nepomohla k získání poslední pevnosti na Moravě, která jim ještě odolávala,“ pokračuje Dufek.

Kromě obrovského úsilí jeho obyvatel zachránila město snad i Panna Marie, na jejíž svátek byla bitva o Brno svedena a jejíž obraz se v té době nacházel v kostele augustiniánského kláštera, o nějž se vedly nejprudší boje. Podle Dufka mohlo svoji roli sehrát i deštivé počasí.

„Vodou se během krátké doby naplnily hradební příkopy a máme zprávy o tom, že se v nich několik Švédů utopilo,“ dodává Dufek.

Brno se ubránilo a vděčnost císaře Ferdinanda III. byla obrovská. Torstenson totiž již neměl odvahu s decimovaným vojskem táhnout dál na Vídeň.