Poté se rozšířila zpráva, že Rakousko-Uhersko přijalo podmínky kapitulace. Jednou z podmínek míru bylo uznání autonomie národů habsburské říše.

Lidé v českých zemích si ji ale vyložili jako uznání nezávislosti. Národní výbor pak vydal první zákon o zřízení státní samostatnosti. „První zprávy o vzniku Československa začaly do Brna přicházet až ve večerních hodinách osmadvacátého října. Druhý den se na náměstí císaře Františka Josefa I., dnešním náměstí Svobody, začal scházet dav českého lidu za zpěvu Hej Slované a Kde domov můj,“ sdělil historik Robert Kupsa z Moravského zemského muzea.

První strany novin ovládlo Prohlášení samostatného státu, které začínalo slovy: „Národe československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem!“, psala i Rovnost.

Ve večerních hodinách Češi odstranili symbol války: dřevěnou sochu Wehrmanna z hlavního náměstí. Byla to socha rytíře, do které po zaplacení určité sumy mohli Němci zatlouci zakoupený hřeb. Takto vybrané peníze pak putovaly na válečné výdaje. Socha měla představovat odhodlání rakouské říše zvítězit.

V době vzniku Československa bylo v Brně na čtyři tisíce vojáků německé a maďarské národnosti. Převzetí významných objektů ve městě československými úřady se i přesto obešlo bez větších problémů.
„Ke slavnostnímu převzetí správy města Brna do českých rukou pak došlo šestého listopadu. Přesně ve dvanáct hodin z arkýřů Staré radnice zazněly fanfáry ze Smetanovy opery Libuše,“ řekl Kupsa.
Vlastní město bylo skoro celé německé. Dnešní brněnská předměstí byla v té době samostatnými obcemi s převážně českými obyvateli.

„Proto v roce 1919 došlo k jejich spojení s Brnem, aby český živel získal ve městě převahu. Vzniklo tak velké Brno. Máme doklady o tom, že někteří Němci se přihlásili k české národnosti. Dá se přitom říci, že soužití obou národů v Brně bylo docela poklidné,“ poznamenal historik Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.