Zatímco za prvních pět měsíců letošního roku požádalo o azyl v České republice osmatřicet Syřanů, uprchlíků z Kuby eviduje ministerstvo vnitra už 95. „V Zastávce výrazně přibylo kubánských žádostí. Za krátkou dobu jsme jich založili přes dvacet. To jsem nezažil," uvedl Sekerka.

Národnosti žadatelů přitom odráží situaci ve světě. „Syřané utíkají před válkou. V případě Kuby jde paradoxně o drobné uvolňování totalitního režimu," uvedl sociolog Michal Vašečka.

Představu záplavy uprchlíků před branami přijímacího střediska vyvrací obyvatelka Zastávky u Brna Pavla Šaldová. „Uprchlíků jsem si nevšimla," poznamenala.

Někteří uprchlíci si prchají i pro pivo

Zastávka u Brna /REPORTÁŽ/ - Před ubytovnou posedává skupina asi patnácti mužů. Vysokých, většinou ramenatých, různého věku. Kouří a pijí kávu. „Závidíme vám, že můžete ven," říká jeden z těch starších horší češtinou. Ukrajinec si tady neužívá polední pauzu. Čeká na vyřízení žádosti o azyl.

Teď je v přijímacím středisku v Zastávce u Brna s kapacitou 202 lůžek na padesát uprchlíků. A každý den se jejich počet mění. „Letos k nám přišlo nejvíc Ukrajinců, potom Kubánců a přibylo také lidí ze Sýrie," představuje složení v uprchlickém zařízení jeho vedoucí Josef Sekerka.

Po chodníku přichází starý Číňan. Nejistě sleduje, jestli se pokusíme fotografováním narušit jeho bezpečí. Sekerka se na něho jen letmo podívá. „Z jakých nejvzdálenějších koutů u nás lidé byli? Nejen z Číny, ale třeba i z Jižní Afriky," říká vedoucí.

Muslimů jen pár

Mnozí lidé si představují, že se v táboře prochází mnoho zahalených žen, že muži klečí obráceni k Mekce a modlí se k Alláhovi. Nic takového. Muslimů je tady dnes jen několik. A ze Sýrie nikdo. „Kdysi sem sama trefila třináctiletá Nigerijka, to se mnohým nepovede ani s navigací," vzpomíná Jan Mráka z cizinecké policie.

Za šestiletou službu tady zažil ledacos. „Trestní minulost žadatelů v jejich bývalé vlasti se týká většinou drobných krádeží a nevhodného vystupování na veřejnosti. Občas se zkoušejí vydávat za jiné. Některým pak odebíráme nožíky," popisuje výsledky vstupních kontrol cizinců policista.

I když středisko není vězení, útěk se někomu podaří. Kamery totiž nestřeží celý plot. „Odskočí si pro alkohol, který je v táboře zakázaný. Když je najdeme, upozorníme je, že se musí vrátit, případně je oznámíme na ministerstvo," upozorňuje Sekerka.

Pro pivo či jiný alkohol ale utíká jen minimum uprchlíků. A podle Vlaďky Hynštové z místního minimarketu tito odběhlíci nepůsobí problémy. „Přijdou střízliví, koupí si, co chtějí, a zase odejdou. Nebojím se jich," říká prodavačka.

Barevně malované přijímací středisko připomíná spíše školní areál. „Lidé tady mají své pokoje, společnou posilovnu, navštěvují dětská centra nebo společenské místnosti s televizními programy v různých jazycích," popisuje vedoucí uprchlické zařízení.

Čas si krátí čekatelé také ve výtvarné dílně. Někteří ji navštívili poprvé v životě. „Jednomu jsem dala hlínu, ale on s ní prý neumí. Nechala jsem ho. Po chvíli vytvořil úchvatné veledílo," vzpomíná na afrického muže pracovnice střediska Světlana Severová. Její kolega Tomáš Valčík pak v triku s žábou parodující anglickou královnu vyvolá pozdvižení. „To není trestné?" ptá se ho ve své zemi dříve utlačovaný Nigerijec.

Nejen on se po třech týdnech v Zastávce přesune do pobytového střediska, zřejmě do Havířova nebo Kostelce nad Orlicí. Tam budou čekat na rozhodnutí o udělení azylu třeba až rok.

MARKÉTA TURKOVÁ