Při vstupu do areálu nejdříve návštěvníka upoutají stánky se zbožím. Vedle proutěných košíků všech velikostí se rozkládá nabídka pro malé rytíře – dřevěné meče a štíty, ale také přilbice pro ochranu hlavy. Opodál nalézají návštěvníci nabídku keramiky a nezapomíná se ani na hladovce. V nabídce jsou klasická jídla, jako bramboráky, klobásy nebo oštiepky.

Před příchodem do části kláštera, kde se odehrávají představení, zastavuje příchozí usměvavá žena v dobovém kostýmu. „Můžete jít dál, když mi ukážete sluníčko," vyzývá návštěvníky. Právě razítko sluníčka na ruce je zde totiž znamením zaplaceného vstupného.

Kousek za strážkyní vstupu se už rozkládá plocha, na které vystupují s programem jednotlivé skupiny. Právě zde nastupují rytíři v kyrysech i kroužkových zbrojích, chystá se souboj. Vždy spolu bojují jen dva, zatímco ostatní jejich klání přihlížení. „Ejá, ejá, ejá, ej," vykřikuje jeden z nich a ohání se těžkým mečem po svém protivníkovi.

Souboji přihlíží také malý Renda Čermák, který na přehlídku dorazil s rodiči. „Fandím tomu modrému rytíři, jak bojuje s černým," ukazuje na své dva favority chlapec.

Spokojenost neskrývá ani Rendův otec Jiří. „Dorazili jsme sem z Tetčic, o přehlídce nám řekla naše kamarádka. Líbí se mi například výpravná vystoupení, která se zde také odehrávají," pochvaluje si Čermák.

Pravá středověká pečínka

Je po souboji, všichni přeživší rytíři se uklání publiku a odcházejí si odpočinout před dalším programem. I řady přihlížejících na moment prořídnou, velká část z nich se snaží v parném sobotním dni vyhledat kousek chladného stínu. Až nyní je například ale také vidět, že kromě prostoru pro představení se v okolí nachází také kovářova dílna. Přifukuje si do výhně a na kovadlině zatím přihlížejícím dětem ukazuje, jak se vyrábí koňské podkovy. Nedaleko něj se také na ohni otáčí sele, bez kterého by středověká přehlídka nebyla to pravé. Kdo by měl chuť na dobové občerstvení a zároveň na něco sladkého, narazí v klášterním areálu i na stánek s plackami s povidly.

Po souboji se začíná plac opět zaplňovat. Nejdříve ho ovládnou orientální tanečnice, které se vlní do rytmu exotické hudby, hned je však střídají brněnští herci s komediálním příběhem o mučení bab kořenářek a hledání čarodějnic. Divákům s vtipem a humorem také představují různé středověké mučicí nástroje, jako jsou například palečnice nebo španělská bota.

Na řadu ale přichází vystoupení skupiny z Bystřice nad Pernštejnem. Herci předvádí pověst o uhlíři Věňavovi, který ulovil zubra, po kterém zatoužil kníže. Věňava zubra dát nechce a tak svádí souboje s knížecími rytíři. Nakonec už zbývá jen sám kníže a Věňava se obrací na diváky. „Je tu snad někde nějaký statečný kluk nebo holka?" ptá se publika.

Hlásí se odhadem šestiletý chlapec. „Tady máš meč a běž porazit knížete," vyzývá ho Věňava. Za pobaveného smíchu publika začne chlapec prohánět knížete, kterého nakonec mečem udolá. Knížecí herold ho poté za statečnost a chrabrost pasuje za potlesku publika do rytířského stavu a věnuje mu dřevěný meč.

Propíchnutý kopím

Správně nacvičit rytířské představení ale není jednoduchá věc. „Občas se stane, že na některé pasáže zapomeneme. Musíme potom dobře improvizovat, aby divák nic nepoznal," vysvětluje po vystoupení představitel uhlíře Věňavy, který vystupuje pod pseudonymem Rudolf z Falknova.

Přiznává, že někdy se při vystoupení mohou souboje i nepovést. „Jednou jsem už byl propíchnutý kopím v podpaží. Kolega měl bodnout co nejblíže ke mně, aby byl souboj co nejvěrohodnější. Bohužel se ale o kus netrefil a kopí skončilo ve mně," přidává historku na nebezpečný kousek Rudolf.