To není popis dnešní situace v Iráku a nehovoříme o americké základně Guantanámo. Tak se činili před téměř dvěma sty lety italští revolucionáři – karbonáři. Pod Špilberkem stojí jejich pomník.

Hnutí za osvobození Itálie vzniklo v roce 1808. V té době byla země rozdrobená a o vládu nad ní se dělila Francie s Rakouskem. Členové tajných revolučních spolků se scházeli u uhlířských milířů, od kterých převzali název. Karbonáře, které rakouská policie pozatýkala, převezli do nejtěžšího rakouského vězení na Špilberku.

„V té době ještě neexistovala kategorie politických vězňů. Mezi vrahy a lupiče rozhodně nepatřili, měli vychování a nedělali problémy. Personál věznice vlastně nevěděl, jak s nimi zacházet,“ popsala jejich situaci publicistka v oblasti historie Jana Čipáková.

Odsouzení karbonáři prý o špilberských poměrech nic netušili a na cestu do vězení si přibalili dokonce vycházkové hole. Císař František I. však nic neponechal náhodě a udělil jim těžký žalář. Většina jich ve vězení zemřela.

Rehabilitace se dočkali o téměř pětadevadesát let později. „V roce 1925 byl postaven pomník na první větší plošině od Husovy ulice. Na vysokém mramorovém kvádru je v horní části reliéf římské vlčice, která kojí bájné zakladatele Říma Romula a Réma,“ popsala pomník historička Miroslava Menšíková.

Jeho odhalení se tehdy účastnily politické špičky. Přijel například také tehdejší ministr zahraničí Edvard Beneš. Autorem pomníku se stal italský sochař Dino Soma, který je autorem řady plastik s náměty z italské historie. Část pomníku ale musela po druhé světové válce zmizet.

„Pomník nesl na bocích hlavního kvádru liktorské svazky prutů. Ty musely zmizet stejně, jako hlavičky orlů na vázách,“ vysvětlila historička Menšíková. Římský symbol svázaných prutů totiž zneužil Mussoliniho fašistický režim. Pomník byl v roce 1998 rekonstruován italské prezidenta Luigiho Scalfara..