Žlutý vlak? Jako let luxusním letadlem

České dráhy vs. RegioJet
(pozn.: známkování je jako ve škole - 1 nejlepší, 5 nejhorší)

Průvodčí
- ČD - 3: Zjevil se bez pozdravu či upozornění, cestujícím ale ochotně pomohl najít volná místa.
- RJ - 1: V RegioJetu průvodčí nejsou, platící cestující poznají pouze podle zaplacených místenek. Nahrazují je ochotní stewardi.

Čistota vozu
- ČD - 2: Vlak byl čistý a bez závad. Dojem kazily pytle na odpadky u jídelního vozu.
- RJ - 1: Vozy jsou vybaveny pohodlnými čistými křesly a vyluxovanými koberci.

Toalety
- ČD - 1: Přiměřeně prostorné, automatické splachování, zásoba toaletního papíru, tekoucí voda, dostatek mýdla i fungující vysoušeč rukou.
- RJ - 1: Dostatek toaletního papíru, kapesníčky na otírání rukou, čistá toaleta i teplá voda na umytí rukou nechybí.

Nákup jízdenek online
- ČD - 1: Jednoduchý a intuitivní systém, který zákazníka navede. Před odjezdem cestující dostane i sms zprávu s informacemi o odjezdu vlaku nebo případném zpoždění.
- RJ - 1: Vše se zařizuje online, lístky jsou k vyzvednutí na pobočkách RegioJetu, cestující je mají i ve svých emailových schránkách.

Občerstvení
- ČD - 2: Rychlé, přiměřeně chutné. Stoly ve voze ale byly zbytečně zahlcené propagačními letáky ČD. Personál ovšem velmi milý a pozorný.
- RJ - 1: Z menu, které je k dispozici u všech sedadel, si mohou za dobré ceny lidé vybrat i sushi. Steward jídlo donese.

Prostor ve vlaku
- ČD - 2: Railjety nemají kupé. Pro vyšší cestující nemusí být dostatek prostoru pro nohy.
- RJ - 1: RegioJet ve většině vozů nemá kupé, místa jsou prostorná.

Internet
- ČD - 2: Připojení k palubní wi-fi síti fungovalo relativně slušně, ale internet byl pomalý. Kolaboval také palubní portál.
- RJ - 1: Až na drobné výpadky v okolí několika měst funguje vozová wifi síť bez problémů se silným signálem.

Nezaměnitelné žluté vozy společnosti RegioJet nacházím po páté hodině odpoledne na pražském nádraží snadno. Na cestu z hlavního města do Brna se vydávají poprvé a já s nimi.

Kdybych snad přehlédla čísla, jež označují vagóny, už na nástupišti mi ochotně napoví steward či stewardka ve slušivém šedorůžovém oblečení. „Chcete na místo doprovodit? Mohu vám pomoci s vaším zavazadlem?" ptá se pohotově.

Ve vagonu kategorie Relax se pohodlně uvelebím do koženého, jak přímo pro má záda vyrobeného, křesla. Nikde nikdo nepostává, každý má své místo. Ve vlacích RegioJet lístky nekontrolují průvodčí, nikdo takzvaně na stojáka se s nimi nesveze. Společnost si proto jen hlídá obsazenost prodaných místenek.

Redaktorka Deníku Rovnost Alžběta Nečasová testovala vlak RegioJetu.Zdroj: DENÍK/Vladimír Šťastný

Ještě než nám sympatický hlas Honzy, jak se o chvíli dříve představil mužský hlas z reproduktorů, odvypráví, jaký je plán naší cesty i v angličtině, vozem s otevřeným prostorem už prochází usměvavá stewardka a rozdává cestujícím malé lahve s vodu.

Ačkoliv jsem nastupovala s prázdným žaludkem, myslím, že problém mě trápit dlouho nebude. Stačí jeden pohled do menu, které jsem nalezla na své sedačce. Kromě klasických plněných croissantů mě lákají saláty, kuřecí řízečky. Zvažuji i experiment se sushi boxem za pouhých osmdesát korun.

V koženém křesle si při spěšné jízdě do Brna popíjím espresso z drobného porcelánového hrnečku a pročítám noviny, které mají cestující k dispozici. „Je všechno v pořádku? Mohu něco odnést?" ptá se každých asi patnáct minut stále usměvavá stewardka.

Posilněná se vydávám na prohlídku dalších tříd. Ve standardních vozech, tedy v nejnižší třídě, dva muži živě diskutují o rozdílu nabízených služeb v RegioJetu a Českých drah. „Příště bude asi rozhodovat jen to, v kolik hodin budu potřebovat jet. Kdyby ale stály vlaky těchto dvou společností vedle sebe, asi bych nastoupil do toho žlutého," zamýšlí se jeden z nich.

Naopak ve voze Astra na mě asi ze čtvrtiny sedaček vykukují známé tváře hlavních představitelů seriálových Přátel. Právě je většina cestujících shlíží na tabletech, jež jsou jim k dispozici na opěrce sedadla před nimi. O zábavu nepřijdou ani další cestující. Pokud si s sebou tak jako já na cestu berou notebook nebo tablet, mohou využít internetové připojení. Škoda jen, že občas nepracuje, jak má. Především pak mezi Prahou a Pardubicemi, v okolí Ústí nad Orlicí a v okolí Blanska.

Na minutu přesně, po dvou a půl hodinách vystupuji v Brně s pocitem, že jsem cestovala luxusním letadlem.

ALŽBĚTA NEČASOVÁ, redaktorka Brněnského deníku Rovnost

České dráhy? Moderní a tichá souprava

Před pátou hodinou odpolední přijíždí na pražské hlavní nádraží modrý Railjet Českých drah. Za chvíli se vydá směrem na Brno. Na peronu postávají stovky cestujících. Do vlaku se vejdou, ale ne všichni sedí. Přicházím do vozu, do kterého mám místenku. Zatímco okolo se cestující snaží obsadit poslední volná místa, já mířím k rezervovanému.

Vlak se dává do pohybu. Lidé bez místa postávají v uličkách. Jejich řady se ale nyní vlní a rozestupují. Skrz ně se snaží prodrat vozík a za ním skrytá dívka. „Mohu nabídnout nějaké občerstvení?" ptá se po voze. Prodává čaj, kávu i další nápoje, stejně jako drobné pochutiny. Většina cestujících má vlastní zásoby, takže dívka moc nepořídí.

Chystám se vyzkoušet připojení k internetu. Všechny vozy Railjet nabízí wifi. Mobilní telefon žádnou nenašel, ale notebook ano. Přestože je vlak přeplněný a řada dalších cestujících pracuje na počítačích, funguje připojení relativně svižně. „Jízdenky prosím," zazní najednou vedle mě. Nepozorován se ve voze objevil průvodčí. Bez pozdravu, neslyšně a neviditelně. Podávám mu lístek, který se skoro neslyšným bručením za chvíli vrací.

Redaktor Deníku Rovnost Michal Rapco testoval vlak Českých drah.Zdroj: DENÍK/Simona Zpěváková

Postrachem cestujících bývají toalety. Vybírám si nejbližší. Čistá místnůstka, ve které se člověk dokáže docela dobře pohybovat. Nikde nepořádek. Toaletní papír nechybí, dávkovač na mýdlo je plný. Z kohoutku teče voda. Celkový dojem kazí poškrábané zrcadlo.

Jízda vlakem je poklidná, jako bychom ani nejeli stošedesátikilometrovou rychlostí. Palubní portál nabízí informace o vlaku a jeho okolí, ale také zprávy, knihy, hudbu a filmy. Portál ale po pár vteřinách hlásí chybu v přehrávání.

Mezi Českou Třebovou a Brnem často vypadává signál na palubě, proto odcházím vyzkoušet jídelní vůz. Vybírám si z menu a nejvíc mě zaujme tortilla a nápoj. Zaplatím necelých osmdesát korun, dostávám pití a obsluha mě informuje, že se mohu posadit. Za pár minut přibíhá. „Dobrou chuť," nezapomene popřát. Tortilla je teplá, plná masa a zeleniny a překvapivě chutná. „Chutnalo vám? Bylo všechno v pořádku?" ptá se.

Vlak se komíhá ze strany na stranu, to značí průjezd zatáčkami kolem Adamova a Blanska. Zanedlouho už vidím i světla Brna. Dorazili jsme včas.

MICHAL RAPCO, redaktor Brněnského deníku Rovnost